Austria, Turkey, Vietnam · 13 Days · 24 Moments · November 2018

Vietnam - (business trip 2018)


17 November 2018

Je tu sice zima, ale jsme tu doma. Ahoj Evropo :-)
Tak jsme odletěli všichni ale ještě to bohužel bude mít vyjednávací dohru s Turkish airlines.😕

16 November 2018

10 minut do boardingu. Zatím to vypadá že Evka s Pepou opět nepoletí. Po této zkušenosti už nikdy více Turkish airlines. Problémy od začátku až do konce.
Chcete být milionářem? Zařiďte si do Vietnamu. 1000 vietnamských dongů = zhruba 1 kč. Ještě se večer projdeme po městě, uděláme nákup zaručeně pravého outdoorového oblečení made in Vietnam, navštívíme pagodu a zítra hurá domů.

14 November 2018

Návštěva univerzity a pak rychlý výlet na Dračí zátoku, který i přes davy turistů stál opravdu za to. Krásné místo. Propaganda režimu je sice vidět všude, ale člověk si říká že to ti Vietnamci myslí opravdu úpřimně. Oni vlastně moc dobré zkušenosti s demokratickými zeměmi nemají. USA a Francie jim přinesli akorát válku a místní jim to mají pořád za zlé. Ale jsou hodně hrdí na to že vyhráli.

12 November 2018

Dnes jsme navštívili Českou ambasádu v Hanoji a popovídali si s paní konzulkou o vízové problematice. Pak jsme se prošli pěšky do hotelu a stálo to za to.Objevili jsme válečné muzeum, kde vystavují trosky nepřátelských letadel, sochu Lenina, křivolaké uličky, dobré jídlo a spoustu obchodů se suvenýry.
Sobotní veletrh v Ho Chi Minově městě a pak v neděli ráno přelet do Hanoje a veletrh tam. Dva náročné dny, ale zvládli jsme to. Překvapením pro nás bylo že uchazeči měli poměrně dobrou angličtinu. Jak obecně ve V a JV Asii platí, jsou spíš stydliví a propagační předměty jim musí člověk skoro nutit ale měli inteligentní dotazy, nezajímala je jen cena studia, jak ve většině zemí, ale obvykle chtěli vědět jaký je život v ČR. Na to jsme měli pana Vu, který si pak vzal celou skupinku bokem a povídal jim o svém studiu u nás. Takže celkově to bylo takové fajn setkání s uchazeči.

10 November 2018

Chrám 10000 budhů. Měli jsme tak hodinu času před veletrhem tak jsme se rozhodli se mrknout na tento chrám. Bylo to celkem překvapení. Exteriér domu ni moc, kromě jedné brány to ani jako chrám nevypadalo, spíš jen jako obyčejný pětipatrový dům, ale uvnitř to bylo super. V posledním patře byla opravdu místnost s 10000 budhy.

9 November 2018

Odpoledne pořádáme přijímací zkoušky a odpovídáme na dotazy uchazečů i místních agentů. Předáváme certifikáty reprezentantům a po akci vyrážíme na večeři. Bohužel z menu není vždy úplně jasné co si člověk objednává a anglicky tu moc v restauracích nemluví, takže dnes žmouláme kachní pařáty s rýží. Příště asi zkusíme metodu obejdi pár stolů a objednej si něco, co tam uvidíš.
Máme volné dopoledne a tak vyrážíme do Cu Chi tunelů. Více jak 200 km tunelů ve kterých Vietnamci bojovali proti Američanům. Dozvídáme se spoustu zajímavostí - pochopitelně z vietnamského úhlu pohledu. Prolízáme úzkým tunelem, ochutnáváme tapioku, která byla typickým jídlem za války a vystřelíme si z M 16 ostrýma nábojema.

8 November 2018

Návštěva typického tržiště. Podle toho, co jsme viděli se dá sníst opravdu všechno. Když už mají prodavači dost prodávání, tak si prostě zdřímnou.
Je libo žáby, krysy, ptačí holátka, šneky, nebo hady?
Ve volném dni prozkoumáváme řeku Mekong. Jelikož nás místní rozhlas vzbudil už 5:30. Vyrážíme brzy ráno na místní proslavený plovoucí trh. Čekáme malé lodičky se spoustou dobrot, ale je to spíš takové místní Makro, kde se z velkých motorových lodí přeprodává ovoce a zelenina na menší. Na dlouhých bambusových tyčkách je už z dálky vidět co kdo prodává. Ptali jsme se proč to neprodávají na břehu. Prý aby nemuseli vykládat a nakládat lodě, ale taky proto, že je to turistická atrakce. Taky že se kolem nás sjíždí malé loďky a snaží se nám něco prodat. Řeka Mekong - jsme v oblasti, kde je vlastně veškerý život navázán na tuto řeku. Po řekách v Indii jsem ji čekala asi špinavější. Místní z ní pijí vodu, vaří, a hodně tu rybaří. Pijeme sice jen balenou vodu a led v restauraci do pití odmítáme, ale ryby z Mekongu už jsme ochutnali a v pohodě. Voda v polívce byla asi taky místní.

7 November 2018

Večeře, chvílé na večerních trzích a pak spát. Jídlo vypadá suprově, ne vše ale chutná dobře. Něco je pro můj evropský jazýček už prostě až příliš zvláštní.
Svezeme se místním tuktukem, což byla teda docela jízda smrti, ale přežili jsme pouze s obličejem ošlehaným palmovým listím. Pak ještě loďkou, zastavíme na oběd, mrkneme na tržiště a už jsme rádi že jedeme do hotelu. Jízda po místních hrbolatých silničkách je trochu náročná na žaludek.
Hung nás bere na prý nejzajímavější místa pro turisty. Včelí farmu (včely prý neštípou ale tu plástev si stejně radši jen vyfotím), kde si dáváme zelený čaj s medem a pokračujeme cestičku k výrobně kokosových bonbónů a poslechu tradiční hudby. No je to opravdu asi turistická atrakce protože jich jsou tu desítky, ale je to fajn.
Navštívili jsme jednu univerzitu blízko delty Mekongu. Pán Hung ze zahraničního nás poté vzal na projížďku po řece a okolí.
Máme krásný být nacházející se na patře 12b. Nemají tu patro 13 a 14 protože jsou to prý nešťastná čísla. Místo toho tedy 12a a 12b. Jenže má to jednu chybičku. Máme dalšího nájemníka pana švába. Má asi 10 cm a asi jich bude víc, ale naivně se domníváme že tu žije sám. Byl vyhnán na balkón a dveře pečlivě utěsněny toaleťákem (jak lze vidět na první fotce). Tak snad tam zůstane.

6 November 2018

Na vietnamské večeři s našim univerzitním spolupracovníkem panem Vu. Kromě práce jsme probrali i rozdíly mezi jídlem severního a jižního Vietnamu, takže na jarní závitky si máme počkat do Hanoje. Jinak nás toho pan Vu donutil ochutnat tolik, že se to ani nedalo sníst. Něco dobré, něco spíš spadá do kategorie zajímavé ale rozhodně super zážitek.
Jedna momentka z toho, jak si Pepa, ač nechtěl, dal opravit prošlapané sandály. Pán ho v podstatě zul na ulici zatímco jsme s Evkou vyřizovaly hovor. A za deset minut a asi 100Kc měl novou porážku a naleštěné a vymydlené páskáče. A ještě na čekání dostal fešné žabky.
Nevím jestli nejvyšší ale asi nejznámější mrakodrap v Ho Chi Minu - Bitexco Financial Tower je celkově dobrý orientační bod a z vrchu je pěkná vyhlídka.
Good morning Vietnam. Tak po velkých peripetiích už to vypadá že se snad všichni sejdeme v hotelu. Evka s Pepou zůstali v Turecku protože jim chyběl jakýsi dopis na víza, který jsem já měla, protože jsem si dělala víza přes jinou společnost. Nakonec letěli přes Dauhá a dopis jim doposlali. Takze tu budou jen o 12 hodin později. A ještě aby to nebylo málo tak můj kufr letěl s nima a se mnou jejich dva kufry. No a já abych to neměla tak jednoduché tak mě zadrželo imigrační že ten můj dopis je měsíc starej... bylo to vietnamsky, tak jsem to jen vytiskla, ale necetla. Po telefonátu na agenturu kde mi vietnamec lámání aj říká že je to IMPOSSIBLE a že to můžou opravit až zítra ráno si ze mě celník dělá srandu že mám jako GET CoMFORTABLE a ukazuje na lavičky v hale mu dávám úplatek 25 EUR a odcházím koridorem pro diplomaty s vizama v pase.
Tak z Turecka do Vietnamu pokračuju sama. Evku s Pepou nepustili do letadla protože neměli potvrzovací mail na víza.

4 November 2018

Vyrážíme 😀