China · 10 Days · 18 Moments · March 2018

Setkání v Číně


12 March 2018

Posledni let probihal velmi poklidne, dobre jidlo, dobre piti, i klidni sousedi. Jen vyber filmu byl opet dost spatny, takze jsem v podstate cely let prospala. Po priletu do Prahy jsme se naposledy pomackali s cinany, nebot se jeste v rukavu tvorila desna fronta. Jeste jsem nikdy niic podobneho nevidela. Pak jsme zjistili, ze na konci rukavu si zamestnanci letiste tridi podle pasu cestujici podle toho, kdo leti do Prahy a kdo pokracuje do Belehradu.... No a ted uz jedeme domu spinkat. Tak ahoj u dalsiho dobrodruzstvi! :)
Let ze Sanghaje do Pekingu byl o hodinu zpozdeny, coz jsme se dovedeli ciste nahodou, kdyz jsme sli zjistit k odletove prepazce co se deje a byl tam i cinan cestujici, co mluvil trochu anglicky. Zamestnanci se na me totiz podivali jen s chechtanim a bezradnym vyrazem. Na prestup v Pekingu jsme teda meli mit jen hodinu a pul a uz jsme zacinali hledat, co delat kdyz nam to uleti. Leteli jsme ale nakonec celkem rychle, takze jsme zpozdeni trochu dohnali, a u zavazadel nas jeste cekal bambula, co nas mel provest rychleji pres letiste. Jedina uzitecna pomoc nakonec spocivala v tom, ze nam vyjely zavazadla jako prvnim, cimz jsme se vyhli velkym frontam u vsech moznych kontrol a dalsim odbaveni. K letadlu jsme tedy dorazili nakonec jeste s pulhodinovym prdstihem, mista mame sice uprostred, ale aspon vedle sebe, takze to dopadlo velmi uspesne.

11 March 2018

Nevime, co je tam psano, ale obrazek hovori jasne: zuj si boty a udelej si pohodli. No jak myslite.... :D
Nas posledni den v Cine se nesl ve znameni presunu. Prvni cesta byla z Hangzhou rychlovlakem do Sanghaje, na ktere jsme poprve pokorili hranici 300 km/hod. Po prijezdu do Sanghaje se presunout na letiste, ulozit tu batohy, najit smenarnu a hura do centra na trziste nakoupit posledni suvenyry a zkouknout jaky blbustky tu prodavaji. U trznice jsme pro minuly uspech zasli na nase zatim nejlepsi jidlo, kde se poprve vyplatilo delani jeho fotek - proste sme ukazali, ze chceme to same co minule a bylo :D Zpatky na letiste jsme vyrazili s dostatecnym predstihem, prebalili batohy, prevlekli se do pohodlnejsiho a akorat se nam otevrel check-in. Bohuzel nam odbavili bagly zas jen do Pekingu, stejne jako letenky, takze dlouhy let pravdepodobne stravime na sedackach uprostred a daleko od sebe. Ale nadeje umira posledni. Na posledni vecu jsme zasli na letisti do hong kongske restaurace, ktera se znaci stretem asijske a evropske kuchyne. Musim uznat, ze navrat ke korenum byl vitany. Tak zatim papa

10 March 2018

Miyana dnes odjela, ale nastesti nam zanechala navod, jak se dostat na policka prosluleho caje Dragon Well (Draci studna). Jo a ten navod byl v cinstine, viz posledni foto. Ale diky tomu a hlavne pocitani zastavek jsme se do zminovame vesnicky busem prepravili a slavny caj tu i ochutnali (zadny zazrak :/ ). Pak uz jsme se vydali do samotnych policek. Chteli jsme zkusit vyhlidku vzdalenou asi 200 m po schodech do kopce, nicmene kdyz jsme tam dosli, zjistili jsme, ze cesta stale pokracuje. No, po dalsi hodine stoupani jsme se doplazili na vrchol a celi ufuneni si uzili krasny vyhled. Musime se pochlubit, ze jsme tu potkali prvni anglicky mluvici personal, prvni Cechy, a dokonce po ceste rozdali i svoje prvni autogramy a fotografie. Vecer jsme se jeste naposledy sesli s Joanne, ktera sem za nami prijela, a povecereli s vyhledem na nocni West Lake. Vyhledu jsme docilili nahodou, nebot vlivem sobotniho velkeho zajmu bylo vse plne a na venkovni terasu bez osvetleni nas pustili bez cekani :D

9 March 2018

Dnesni den zacal temer 2 hodinovym presunem do Hangzhou, nasi posledni zastavky. Az po ceste jsme zjistili, ze se vlastne vracime uplne stejnou cestou zpet do Sanghaje a az odtamtud dal. Vlak se na tehle trase konecne poradne rozjel a dosahl 293 km/hod. Po ubytovani v hotelu jsme vyrazili na obhlidku mesta, ktera zacala v Hefang street nakupem dobrutek k obedu. Posilneni ananasovou ryzi, jarnimi zavitky, smazenym bananem a kokosovym dzusem jsme se vydali prozkoumat okoli West Lake. Nas plan obejit cele jezero prerusila skutecnost, ze je cela oblast velka asi jako 5 lednicko-valtickych arealu a neni mozne po parcich jezdit na kole. Stihli jsme tedy jen kousek nabrezi, 7patrovou Leifeng Pagodu, komplex buddhistickych chramu a vecer zpivajici fontanu. To byl zazitek sam o sobe, nebot jsme museli 45 minut cekat na zacatek v oplocenem prostoru s dalsim asi tisicem cinanu :D Abych neopomnela oblibene jidlo, poprve jsem si tu dala zmrzku (mangovou!) a taky jsme ochutnali sushi (nam nam nam!)

8 March 2018

Ranni presun do Wuxi probehl hladce, pri 15 min. jizde jsme se vysplhali az na 289 km/hod. Rychlost mi poprve dosla az pri predjizdeni jineho vlaku, jinak to z okna vypada jak nas rychlik :D Z hotelu jsme po dlouhe debate nakonec vyrazili na hodinovou cestu autobusem do vedlejsiho mestecka do obriho komplexu "posvatnych hor" s nejvyssi sochou stojiciho buddhy na svete. Ma uctyhodnych 88 metru. Cesta busem byla nakonec take zazitkem, nebot se chvilemi zdalo, ze se staricky autobus cestou rozsype. Po obede v mistni pochybne restauraci jsme si koupili studentske vstupne (jupi!) do arealu a vyrazili na prohlidku. Nase cesta vedla nejprve k samotnemu Buddhovi, kde jsme meli moznost po 258 schodech a 5 patrech vytahem vystoupat k jeho noham, a rozhlednout se po okoli. Skoda jen te sede oblohy a neustaleho oparu. Krome sochy jsme prosli i nekolik chramu s ruznou tematikou buddhismu v okoli, a prohlidku zakoncili sprchou posvatnou vodou pri show u fontany. A samozrejme nechybi bajecna veca :P

7 March 2018

Po prijezdu do Suzhou jsme se vydali rovnou do hotelu odlozit krosny. Tam nas premluvili k nakupu zvyhodneneho balicku vstupneho do mistnich pamatek, vcetne dopravy a pruvodce. Pry muzeme v kazdem miste stravit kolik chceme casu a bus jezdi kazdych 15 minut. To znelo fajnove, a protoze cena balicku byla levnejsi nez jednotlive vstupne a my nemeli vymysleno, jak se po meste pohybovat, kyvli jsme na to. Nemusim vam asi ani rikat, ze tak pohadkove to zas nebylo, ale stejne jsme na tom casove i financne vydelali. A jeste nemuseli moknout. Jen jsme museli prezit navstevu muzea hedvabi ala 5minutovy beh muzeem + 30minutova prohlidka obchodu, cinskeho pruvodce bez AJ a omezeny cas navstevy pamatek. Celkem jsme tedy navstivili dve zahrady, jednu kamennou, druhou na kanalu, projeli se lodi po rece (ale bohuzel celou dobu prselo), a jiz zminene muzeum. Pak jsme se jeste solo prosli po starem meste podel kanalu, koupili par dobrutek (napr. krevetky v krokete viz fotka) a sli se konecne ubytovat.
Budik v 6 rano odstartoval nas dnesni presun do Suzhou. S vidinou dlouhych front jsme se na nadrazi vydali s dostatecnym predstihem, abychom stihli vyzkoumat, jak vse chodi. Nastesti jsme nikde moc cekat nemuseli, a tak jsme si mohli i v klidu zakoupit snidani. Poprve jsme taky zavitali do Mekace, ale jen na kavu a cokosku - a maji opravdu originalni zpusob baleni na cestu :D Kdyz se priblizil cas odjezdu, nasli jsme nas gate a sporadane dosli na nastupiste. Tam na nas cekal 15 vagonovy rychlovlak, pricemz nas vagon byl samozrejme az na uplne druhem konci, takze jsme si radsi popobehli. Vlaky tady totiz jezdi na minutu presne. Vse jsme stihli a tak uz sedime v rychlovaku, ktery nas neslysne veze rychlosti temer 250 km/hod do nasi dalsi destinace. A to jede pomalu, nebot je to v podstate jen mezimesto, kde to nemuze poradne rozjet :) Joo Ceske drahy se jeste maji co ucit. PS: schvalne jestli byste se v listku vyznali :D

6 March 2018

Dnesni dopoledne jsme opet meli "volno", nicmene nase plany zhatila jenikova nechut vstavat. Na tradicni sanghajskou snidani do blizke restaurace jsme proto vyrazili az v pul11. Joanne nam napsala na papirek co mame chtit, a dokonce i nahradni plan, kdyby to nemeli. Je proste skvela! Fungovalo to, a toto je vysledek - dalsi knedlicky a polevka z minikrevetek (v podstate to same co predchozi den, ale bohuzel vubec ne tak dobre). Pak jsme se rychlochuzi vydali na jenikovo prani do obchodu Xiaomi do blizkeho obchodaku. U nej jsme cirou nahodou narazili i na ruske kolo a obri spermii :D Protoze nebyl cas do srazu s Miyanou, rozhodli jsme se vratit se sem vecer (ale nestihli) Navsteva sanghajskeho muzea sice byla zadarmo, ale ne moc zajimava. Protoze nas ale Jenik donutil projit vsechno, pridavam vyber nejlepsiho. Pak uz honem na druhou stranu mesta vyzvednout listky na vlak, at nemusime rano brzo vstavat, na hot pot veceri s Joanne a alou balit a spinkat. Zitra nas ceka prvni presun.

5 March 2018

Po akvarium a male svace ve forme knedlicku jsme se vydali najit diru v ochrance jednotlivych mrakodrapu. Oficialne tri nejvyssi budovy Sanghaje - Oriental Pearl Tower (ta s koulema), Sanghai Tower (ta zakroucena) a "Otvirak" (ta s dirou) jsou totiz sice pristupne verejnosti, ale vstupne je pres 600 Kc. Rozhodli jsme se tedy vyzkouset nejakou z tech mensich, ktere jsou bud hotely nebo kancelare, zda by nas do nich nepustili. Kupodivu jsme byli uspesni hned na druhy pokus, v hotelu Ritz Carleston. Tam jsme uspesne vystoupali do 58. patra do velice luxusniho sky baru, kde nas bez velkych cavyku pustili na vyhlidkovou terasu a ani po nas nechteli, abysme si neco koupili :D Meli jsme tak moznost videt Sanghai z cca 4.-6. nejvyssi budovy, a i kdyz byl vyhled jen polovicni, bylo to uzasny! Pak jsme se jeste projeli trajektem na druhou stranu a pokochali se tentokrat rozsvicenym panoramatem mesta. Domu jsme se vydali po East Nanjing Road, nejvetsi nakupni ulici, na jejimz konci taky bydlime.
Vcera vecer prisla po krasnem slunecnem dnu poradna bourka, ktera nas zahnala driv do hotelu. Tam jsme upadli do komatu, z nejz jsme se probudili az kolem 11 dopo. To bylo prave vcas, nebot akorat prestalo prset. Protoze predpoved hlasila dalsi dest, rozhodli jsme se pro kryty program, jenze je v pondeli jsou vsechna muzea zavrena....Skoncili jsme proto v mistnim akvariu, ktere je zname nejdelsim podvodnim tunelem na svete (s jezdicim pasem haha). Dorazili jsme akorat vcas na krmeni tucnaku, ale museli jsme kvuli tomu probehnout v rychlosti dve patra. Pak jsme pospichali na krmeni rejnoku a zraloku a najednou bum, exit a zadna moznost se vratit. Ocividne jednosmerna trasa nas proste vyplivla a papa. No jednosmerne eskalatory nam byly divne, ale doufali jsme ze na konci budou zas na druhou stranu... Nastesti se nad nami ochranka slitovala a pustila nas opet dovnitr, jen jsme museli ukazat fotky, ktere dokazuji, ze jsme tam opravdu byli my a nejdem na cizi listek... :D

4 March 2018

Protoze uz mame "litacku" a jsme tim padem zkuseni cestujici, poreferujeme vam, jak se dopravovat mistnim metrem. Tak zaprve, pokud mate batoh, pripravte se na kontrolu skrz ramy jako na letisti. Nasledne musite projit turniketem a trefit spravny eskalator. Pak si musite vybrat spravny smer a taky misto u zabrany s co nejmene lidma. Po prijeti vlaku se proste zacnete cpat dovnitr bez ohledu na to, zda nekdo vystupuje ci ne. Na to se tu nehraje. V zadnem pripade nezkousejte zadrzet zavirajici se dvere (au!) nebo jit dal do utrob metra. Pri vystupu se nechte vystrkat davem ven az k turniketum. Dale si musite vybrat spravny exit, vetsinou mate na vyber aspon 15 vylezu na rozloze jednoho prazskeho letiste. Ano, kazdy vestibul metra je velmi rozlehly a zahrnuje alespon jedno nakupni centrum s 3 az 10 patry. Vagony metra jsou asi dvakrat delsi nez ty prazske, priblizne stejne rychle a jsou uzpusebene hlavne na stani. Listek stoji podle vzdalenosti 7-20 Kc a linek je tu asi 15.
Dnesek zacal prohlidkou chramu Jing'an, kde se vyskytuje udajne nejvyssi sedici Budha (v Cine?). Vnitrky chramu jsou pry posvatne a foceni bohy urazi, takze vam ho neukazu. Chram byl krasny a jeste zajimavejsi je jeho umisteni mezi modernimi mrakodrapy. Pote jsme se presunuli do jedne z mistnich trznic, ktera byla verna svemu nazvu a byla plna obchudku nejruznejsiho typu, od magnetek, pres satky az po ovoce nebo zabi stehynka. Tady jsme si take dosli do restaurace a dali si masove a zeleninove knedlicky v polevce a taky kneclicky s polevkou uvnitr - primo mnamozni! Zatim to nejlepsi, co jsme tu meli. Po vydatnem obede jsme se presunuli autobusem na nabrezi Bund, odkud je krasny vyhled na vsechny mrakodrapy. Kdyz jsme zjistili, ze je trajekt stejne drahy jako metro, nevahali jsme a nalodili se. Na druhem brehu uz nas cekala vyhlidkova platforma, odkud je mozne videt mrakodrapy z blizka. Pak uz nas cekala jen veca, tentokrat v thajwanskem stylu-obalovane krevetky a ananasova ryze.

3 March 2018

Po pristani v Sanghaji uz slo vse nastesti rychle, a tak jsme prosli jen pres dvojitou kontrolu zavazadel a hura na metro. Jak holky slibovaly, koupeni listku bylo celkem intuitivni, a tak uz jsme po dalsi zavazadlove kontrole frceli precpanym metrem do centra. Ma priprava cesty z metra do hotelu nepocitala s tim, ze vylezu z metra bude 20 na jedne stanici a ze namesti bude mit stovky m2. Nastesti nas zastavilo hned nekolik mistnich co se slitovali nad marne do zasekleho telefonu hledici turisty a nasmerovali nas. Ten posledni nas dokonce radsi doprovodil, a jeste ze tak, protoze jmeno hotelu v latince bysme hledali tezko :D Po ubytovani, sprse a mini sloficku uz si nas vyzvedla Joanne, provedla nas po okoli, ukazala nejfotografovanejsi zidku Sanghaje (dukaz ze tam cinani jsou), par mrakodrapu, ktere se nam behem dne schovavaly, a nakonec i festival luceren ve starem meste, kde jsme ochutnali prvni poulicni jidlo - jahody v medu. Pak uz hura na spolecnou veceri i s Miyanou. Mnam!
Ahoj, jsme v Sanghaji a uz i ubytovani. Nic jineho nam tu nefunguje, ani whatsapp, tak se ozyvame tady. Vice info brzy :)
Hainan airlines doporucujeme. Pohodlne sedacky, prijemna obsluha a skvele obcerstveni (no dobre, krome hlavnich jidel) nas provazelo celych 9 hodin letu. Ale proste co vic si prat nez triple chocolate dortik zapity koktejlem z Baileys a kokosoveho mleka! Snad jen lepsi vyber necinskych filmu :D Ze septandy kolem mozneho mezipristani v Belehradu nakonec taky nic nebylo, jen zapomneli prepnout mapu z minuleho letu :D Po pristani nas cekal 2,5hodinovy prestup s nutnosti vyzvednout a znova odbavit zavazadla, a tak jsme se snazili nacpat co nejvic dopredu. Cinsky system je samozrejme naprosto uzasny, takze jsme si nejdriv vystali pulhodinovou frontu na imigracnim, pak na zavazadla a dalsi na pasovku. Se zbyvajicima 80 minutama jsme se vydali hledat kde se muzem znova odbavit a po par dotazech se presunuli o terminal dal, kde jsme na treti pokus trefili i nase odbavovaci kiosky. Bylo uz pozde, ale odbavili nas nastesti jeste na nadmernych zavazadlech a nakonec jsme meli i 10 min. rezervu :)

2 March 2018

Ranni snizek nas vyprovodil na letiste, a doufame, ze nas v Cine taky neprivita :D Podle predpovedi by melo byt v Sanghaji kolem 20 stupnu, tak drzte palce. Na letiste jsme dorazili s dostatecnou casovou rezervou, abychom si stihli vybrat hezka mista, kdyz to neslo online, ale i jsme skoncili temer na konci mega fronty cinanu. Pani na prepazce nas jeste trochu vydesila tim, ze mame jen jednovstupove vizum a pritom pujdem pres dve kontroly, ale nastesti se to vyresilo v nas prospech, tedy ze nam 1 vstup bohate staci. Diky delsimu cekani se i uvolnila nejaka mista vedle sebe a u okenka, takze to dopadlo vic nez vyborne nakonec :) Po checkinu jsme si dali jeste vyborny obidek v letistni jidelne a pak, jak je Jenikovym zvykem, jeste jedno pivecko pri cekani na odlet. Joooo to je jina cestovatelska kultura nez kdyz litam sama :D