Thailand · 4 Days · 10 Moments · February 2019

Monika's tour through Krabi, Thailand


13 February 2019

Do přístavu jsme nakonec dorazili asi 15min po plánovaném odjezdu, ale naštěstí se nás hned ujala. Slečna, která nám řekla co a jak a kam máme jít. U vchodu do čekací haly čekal pan u pultu, který chtěl poplatek 220thb za vstup do zóny národního parku. Ač jsme už nic navíc k jizdenkam platit nemeli, nebyl čas se s nimi dohadovat a poplatek jsme zaplatili. U mola už čekal přistavení speedboat. Nenechali nás ale rovnou se nalodit. Neustále tam někdo pobíhal, telefonoval, pokrikoval a řešil nějaký problém. Když jsem nakoukla na loď pochopila jsem, že je asi plná a řeší místo v ní. Trvalo dalších asi 5min než problém vyřešili a my se konečně nalodili. Dostali jsme vesty a vyrazili. Cesta byla šílená, pořád to hazelo a bylo nepříjemné, jak jsme přídí naráželi na vlny.
Řidič jel, jako když nás ukradl a tím se zhorsovala naše potřeba navštívit toaletu. Caa řidiče sice několikrát prosil ať zastavi, ale řidič si vždy jen poklepal na hodinky a vůbec se s ním nebavil. Pak se toho naštěstí ujal american, který cestoval s námi a řidici dost důrazně vysvětlil, že zpoždění měl on a ne my, a ať zastaví, když vážně potřebujeme. Řidič opět nereagoval ale na první benzínce naštěstí zastavil. Katastrofa odvrácena. Naše zpoždění se ale zmenšovalo jen minimálně. Řidič už byl nervózní takže neustále klickoval, troubil a předjíždět a do toho s někým neustále telefonoval. Cesta smrti.
Tak dneska opouštíme Krabi. Rano jsme si po snídani zabalili a ohlásili pokoj. Na 10 jsme měli objednaný transfer na Ko Lipe. Minivan pro nás ale přijel až kolem 11hod. Odvezl nás na nějaké stanoviště, kde si nás převzal další minivan a jeli jsme opět někam, ani nevíme kam. Tam nám řekli že další minivan, který už nás odveze do přístavu, přijede za 10min a nabídli nám, jestli nechceme něco k jídlu. Z 10 minut se stalo 45 a pak už jsme konečně vyrazili do přístavu. Jelikož měla cesta celkem trvat 4hod, počítali jsme, že do přístavu pojedeme maximálně hodinu. Když jsme ale jeli už podezřele dlouho a můj močový měchýř praskla ve švech, napadlo mě podívat se na mapu. Zjistila jsem, že jsme asi v polovině cesty. Prednami byly ještě 2 hodiny a 40 minut a já si začala uvědomovat, že loď nemáme šanci stihnout. Měla vyjet v 15.30 a my měli dorazit až kolem 16.10.

12 February 2019

Před jídlem jsme se ještě stihli vyfotit. Potom co jsme snědli ovoce jsme se prevlekli do plavek a vydali se na bahenní lazen. Náš úkol byl potrit slony blatem a vydrhnout jim kůži. Nikdo se do bahna moc nehrnul, všichni radši stali v bezpečné vzdálenosti. My s Luckou byly jedny asi z 8 odvazlivcu a taky jsme to záhy schytaly. Vybraly jsme si totiž toho nejzlobivejsiho slona který si nabral bahno do chobotu a začal ho na sebe hazet. Samozřejmě i na nás, protože jsme byly v jeho těsné blízkosti. Když chovatele usoudili, že už jsme všichni dostatečně spinavi, vydali jsme se k řece. Tenhle zážitek nám vykompenzoval zážitek z bahna. Nic krasnejsiho jsem nezažila. Nejdřív jsme slony oplachovali, pak i kartacovali. Jeden slonik si k nám do vody lehnul, to bylo skvělý. Po koupání jsme jim ještě připravili léky z datlových listu, které se rozdrtili společně se solí, léky a nějakou pastou z manga. Z toho jsme pak dělali kuličky, kterými jsme je krmili. To byl závěr programu.
Na hlavní stanici jsme chvíli čekali kvůli lidem co odjížděli, a pak jsme se vydali směrem do džungle. Ještě před tím jsme dostali každý tašku s banány na krmení. Šli jsme hezkou lesní cestou mezi palmami asi 200m a pak už jsme viděli bambusový přístřešek, u kterého stalo 5 slonů. Hned po nás satrali choboty a tak jsem si ho poprvé pohladila🤩. Pak přišli zaměstnanci stánice a začali nám o slonech povídat. Všem bylo přes 40 let a všechno to byly slonice. Pak už nás pustili ke krmení! Nejdřív pěkně do chobotu a pak rovnou do pusy! Naaaadhera! Udělali jsme pár fotek a vydali se k řece. Procházka džungli se slony byl nezapomenutelný zážitek. Došli jsme k řece a mířili k přístřešku, kde pro nás bylo připravené ovoce. Jeden slon, zrovna ten náš, se ale vydal rovnou do řeky a pak šup na druhý břeh a směrem do džungle. Ošetřovatel si ejdriv dělal legraci a mával mu na rozloučení, ale když slon zmizel z dohledu mezi palmy, rozhodl se zasáhnout. Naštěstí všechno dobre dopadlo.
Ráno jsem se vzbudila a nemohla rozlepit oči. Při pohledu do zrcadla jsem pochopila. Asi nějaká špatná reakce na ten aloe gel, nebo se moje tělo ještě vzpamatovava že změny prostředí. No každopádně na slony pojedeme,snad přes den splasknu. Po snídani jsme si půjčili skútry, kluci se jeli trochu rozjezdit a my pak prisedli k nim. Jeli jsme nádhernýma cestáma mezi palmama cca 30 min na sloni záchrannou stanici. Naštěstí to že jsme neměli rezervaci nebyl žádný problém, tak jsme zaplatili 2500THB a čekali na autobus. Zaplatili jsme si program B s mytim, krmením a péči o slony, návštěvou slonni nemocnice a obědem. První nás čekal oběd v jednom krásném resortu, kam jsme ale jeli 20min. Po jídle jsme jeli 30min do nemocnice kde jsme viděli celkem 4 slony. 3 byli na konci a měli problémy se zažíváním, a jeden ležel hned na kraji se zraněnou páteří po pádu že skály. Teď se presouvame zpět do původní záchranné stanice, kde nás čeká hlavní program.

11 February 2019

Ráno na snídani jsme začali plánovat kam pojedeme a jak to uděláme, ale jelikož jsme všichni spálení jako blázen, rozhodli jsme se raději zůstat na hotelu s tím, že večer pojedeme do Ao Nang, nebo si půjčíme skútry a pojedeme na Railay.. Přes den jsme byli u bazénu, já si vzala tričko a koupala se v něm a většinu času jsem byla ve stinu. Kolem třetí hodiny už se ale bolest na obličeji nedala vydržet, tak jsem šla na hotel udělat si chladivé obklady. Moc to nepomohlo, spíš hůře, tak sel Honzík do města shánět nějaký aloe gel. Něco přinesl, tak jsem se tím namazala a konečně šla ven, když už bylo zapadlé sluníčko. Šli jsme ještě na chvíli k bazénu a pak na večeři a drink. Taky jsme chtěli objednat výlet na slony ale kvůli problémům s platbou jsme se rozhodli, že tam zítra zkusíme jet na blind a uvidíme.

10 February 2019

Po krásné dřevěné stezce jsme se dostali na úžasnou pláž s minimem lidi. Akorát jsme chytli západ slunce, takže zažitek byl ještě silnější. Zpět na Ao Nang jsme se rozhodli jít vodou, bylo tam sice par kamenů ale voda byla čistá, takže bylo vidět na dno a nebylo se čeho bát. Povedlo se a vyšli jsme na původní pláži, už ale po západu slunce, takže byly rozsvícene krásne zarovicky a lampiony. Pomalu jsme šli podél moře k hlavní ulici, a pak po hlavní ulici zpět na droppoint, kde nás vyzvedl převoz do hotelu. U hotelu jsme si ještě vlezli do bazénu a pak si šli pro nějaké jídlo. Noční Krabi je Teda o dost horší, než noční Bangkok. V bangkoku bylo alespoň všude dost lidí, tady jen pár, hlavně hodně motorek, psů a koček. Psi doterni, chtěli jídlo a vážně jsme se báli. Čápa měl navíc super nápad, že mu hodí špejli od masa aby dal pokoj, takže jsme se ho už vůbec nemohli zbavit. Naštěstí jsme v pohodě dorazili na hotel a rovnou jsme šli spát.
Po jídle jsme se vrátili na hotel a i my dostali pokoj. Ubytovali jsme se, ještě na chvilku hupli do bazénu a ve 2 nám jel převoz na Ao Nang Beach. U nás je plaz mělká a na koupání to není. Ao Nang super akorát všude hrozně lidí. Ale jsou tu krámky a různé trhy. Moře je úžasné, teplota akorát. Teplé ale osvěží, hotelový bazén je teplý až moc. Teď jsme si sedli na jídlo a chystáme se procházkou na další pláž, Pai Plong Beach.
A jsme tady!!! Let byl krátký a příjemný, na letišti jsme si ještě vybrali a smenili peníze a šli jsme hledat odvoz. Grab nám ukazoval cenu 750THB za auto, tak jsme se rozhodli hledat na vlastní pěst. Plán byl cca 100thb na hlavu. Začali jsme obcházet místní taxikáře, ale za chvili nás zastavila paní s deskama která nám zařídila minivan za 900THB pro všechny. Smlouvat nechtěla, tak jsme to vzali, o tolik víc to nebylo. Cesta trvala cca 30min. Po příjezdu na hotel jsme se na recepci přihlásili a dostali dva pokoje, protože jsme přijeli brzo a třetí se teprve uklízí. Tak jsme si na pokoje dali věci a šli rovnou do bazénu. Naaaadhera!!!! V bazénu jsme vydrželi asi hodinu, ale vyhnal nás hlad, tak jsme šli do nedaleké restaurace.