Thailand · 3 Days · 6 Moments · February 2019

16 February 2019

Sli jsme se ještě najíst do naší ověřené restaurace a pak šli na hotel objednat ubytování na Lantě. Pak jsme se ještě jednou prošli po Walking Street a šli všichni spát. Ráno jsme vstali v 6 na východ slunce a šli opět přes Walking Street na Sunset beach. Už tam byla spousta pozorujicich, tak jsme se přidali. Byla to krása a plní energie jsme se vrátili zpět na hotel a začali balit. Před půl 9 jsme vrátili klíče a šli čekat na loď. Po vypluti jsme se ještě vrátili pro dva zapomenuté pasažéry a pak jsme se vydali na moře. Během 20min nám asi 3x vypadly motory a musely se znova nahazovat,takze jsme vždy zůstali viset na širém moři, kde to s námi hazelo jako blázen. Barce se udělalo zle a mě po chvíli taky. To se mě drželo další cca hodinu, v jednu chvíli jsem otevřela oči a viděla, jak si lidi v druhé polovině lodi předávají plný pytlik něčeho, dost brzo mi došlo čeho. To mi udělalo ještě hůř a měla jsem vážně co dělat. A pak jsem konečně zahlidla pevninu.

15 February 2019

Dnes jsme měli hodně odpočinkový den, já celou noc prozvracela a ani ráno mi nebylo dobře. Neudržela jsem v sobě ani vodu, tak mi Honzík došel pro nějaký roztok na rehydrataci. To naštěstí zabralo ale stejně jsem radši ležela. Po obědě jsme se šli vykoupat a pak zase na Walking Street. Pak jsme koupili jízdenky na speedboat na Lantu a šli hledat Lucku, abysme šli na Secret Beach, kterou jsme včera nestihli. Zjistili jsme, že na Sanom Beach, na které jsme byli včera, vede krásná dřevěná stezka po skalách a nemuseli jsme lézt do šíleneho kopce cestou v lese. Na Secret už ale stezka nevedla a nešlo jinak, než jít malou úzkou pesinkou v džungli. Bohužel jsme vyšli pozdě, takže sluníčko už na naší polovinu ostrova nesvitilo. Na Secret jsme se Teda vykoupali a náš s Luckou napadlo, že bysme mohli zkusit Sunset beach. Vyšli jsme džunglí zase nahoru a vyrazili s vidinou, že je to za rohem a jsme tam za 5min. Bohužel to bylo dál a západ jsme o fous nestihli.

14 February 2019

Po ubytování v Blue Tribe jsme šli na snídani a pak se vykoupat do moře. Taky jsme si prošli Walking Street, kde jsme si prošli obchůdky. Odpoledne jsme se prošli lesem na Sanom Beach. V podstatě jen odpočíváme a relaxujeme. Večer jsme zašli na drink a pak na večeři na Walking Street. Chtěli jsme si sednout do italské restaurace, kterou jsme našli, ale bohužel byla narvana k prasknutí, tak jsme šli hledat jinam. Našli jsme nějaké bistro, vypadalo jako všechny ostatní tady a bylo tam dost lidí a super ceny. Šli jsme si Teda sednout, objednali si a čekali. A čekali a čekali a čekali. Lidi co přicházeli po nás už odcházeli najedeni a my pořád nic. Po 50minutach jsme konečně dostali jídlo, ale nikdo z nás neměl, co si představoval. Barča jen ochutnala a rovnou to vzdala, my ostatní to do sebe nějak nacpali, což byla chyba. Než jsme došli domu, bylo nám všem zle. Vedle našeho hotelu navíc postavili stage a byla tam nějaká obrovská valentynska party. Na chvíli jsme šli ale nebylo mi dobře.

13 February 2019

Cestou po pláži jsme narazili na hotel, který Bára našla na bookingu. Šli jsme se Teda zeptat na pokoje. Ujal se nás milý Evropan, který nám řekl že pokoje nejspíš mít hude, ale musí domluvit se šéfem jestli nám je může dát a ať přijdeme zítra ráno. Tak jsme se šli najíst, dali si drink a šli spát. Noc jsme přežili ve zdraví, my s Honzíkem naštěstí spali celou noc. Ráno jsme zabalili věci a vyrazili do nového resortu. Pan na recepci se nás ještě ptal jakou jsme měli noc a když jsme řekli, že jsme bydleli ve Varin Village, hned věděl o co jde. Dal nám jeden dvoupatrový bungalov a jeden přízemní. Nádhera, máme vrchní patro s otevřeným výhledem do zahrady. Koupelna je sice jen dole, ale to zvládneme.
ty dva z D přesunou taky do B. Cena seděla s bookingem, tak jsme to, ač dost naštvaní po celosldennim cestování, přijali. Když jsme ale do chatek vlezli, nějak jsme si to rozmysleli. My s Honzikem měli štěstí, neměli jsme tam nic tak špatného, kromě obrovského svaba v koupelně. Lucka s capou tam měli ještě navíc žábu a bare s lukym kapala sprcha. Bungalovy samozřejmě vůbec nevypadaly jako na fotkách, do koupelny jsem se stitila vlézt, natož tam provádět nějakou hygienu. Rozhodovali jsme se tedy, jestli se preubytujeme ještě večer, nebo to necháme na další den. Na internetu jsme ale nic moc nenašli, navíc byl čápa hladovej takže dost nervózní. Rozhodli jsme se jednu noc přežít a poohlédnout se po hotelech.
Cesta na Lipe trvala něco přes hodinu a půl. Pak jsme se vylodili, dostali krosny a šli hledat ubytování, které jsme měli přes booking. Po cca 20min chůze jsme dosli do otresneho areálu, plného odpadků a toulavych psů. Na recepci nikdo nebyl, až po chvíli prisel.nejaky pan, který ale nerozuměl anglicky ani slovo. Dal nám Teda nějaké číslo, na které máme zavolat. Tam ale nikdo nebyl slyšet a po chvíli to položil. Za chvíli přijela paní na motorce a konečně se s nama začala bavit. Ukazovali jsme ji naší rezervaci z Booking.com a ona začala zase někomu volat. Vyndala nějaké troje klíče a pak něco počítala, Hrabala se v papírech atd. Za chvíli zase odjela, že přijede její otec. Do minuty tam byl, a začali jsme řešit pokoje. Zarezervovali jsme si tři chatky s výhledem na moře, což byla ráda A. On nám ale dal klíče s řadou D. Začali jsme se s nimi dohadovat že máme mít A a že to máme za rezervované a co je za problém. On nám porom nabídl že nám dá dnes jedno B a ostatní D s tím, že se zítra