New Zealand · 84 Days · 52 Moments · February 2017

Czech word in Kiwie world


16 May 2017

Dalsi pokracovani deniku najdete na: http://worldbyiva.com/ :)

18 April 2017

Ne, ze by nas vrcholky ledovce odradily od spani ve stanu. Ale zkusit se ma vse, a tak jsem poprve nocovala v backpackers hostelu. Meli jsme stesti. Sdileny pokoj se sesti luzky jsme meli jen pro sebe. Pote, co jsme se zabydleli, byste ovsem pocet osob tipovali nejmene na deset. I vecerni vyrivka pod hvezdami vypadala idylicky. Kdyz jsme do ni nadsene skocili, bohuzel jsme zjistili, ze novozelandane maji o teplote vody ve vyrivce jine predstavy, nez my, milovnici tepla.

17 April 2017

Zatimco krasy divokeho zapadniho pobrezi se nam vryly do pameti, do kuze se nam nadlouho zapsali sandflies, neboli kousajici musky. V aute se jim obzvlaste libilo. Akrobaticke kousky, ktere jsem za jizdy predvadela, ve snaze uniknout uzirajicim potvurkam, by vydaly na Nobelovku.
Hygiena v obchode, ktery se ukazal byt zaroven "restauraci", je na prvnim miste. Sice nevim, zda jsou nozky z pohorek pro vuni obchodu to nejlepsi, ale co bychom pro hlad neudelali. Jen chudak navoneny Filipinec za pultem.
Take odhadujete dobu jizdy dle poctu kilometru, ktere Vas cekaji? I ja jsem tak pocitala, ale zde jsem se pekne prepocitala. Nejen samotne zdolavani zaludneho terenu postrannich cest bylo casove narocne, ale i nase prochazky a foceni po vzoru japonskych turistu nebylo nejrychlejsi. A kdyz jsme konecne mohli ujizdet 100 km rychlosti, takove vyhledy jsme jednoduse minout nemohli...
Ackoliv jsme uz hlady silhali, z naroku na ty nejlepsi vyhledy jsme neslevili.Kouzlu outdorove kuchyne jsme podlehli natolik, ze jsme vyvareli vice, jak v pohodli domova. I nad "umyvanim" nadobi v rybnice, mezi kacenkami, ci potoce, jsme se bavili.
Nekde jsme ulovenou veceri ugrilovat museli...

16 April 2017

Po blaznivem uprku jsme jiz o dve hodiny pozdeji ujizdeli nocni silnici smerem k zapadnimu pobrezi. Jediny muzsky zastupce nasi vypravy nevahal a nedostatecne zasoby jidla resil radeji ihned. Nepotreboval ani zbran, volant byl nastrojem dostacujicim. Trefili jsme zajice i ptacka. A vecere byla "doma"! Az na tyto mensi kolize to byla jedna z tech idylickych nocnich cest. Nespocetnekrat jsme museli zastavit a jen se mlcky kochali pohadkovou oblohou.
Velikonocni svatky jsme v mezinarodnim tymu Tunisko - Brazilie - Cesko pojali opravdu netradicne. Zatimco jsme o ctvrte odpoledne na Bozi hod velikonocni vychutnavali slavnostni obed, nekde mezi hlavnim chodem a dezertem jsme se rozhodli vydat za dalsim dobrodruzstvim. Namisto pomalu, jsme spechali opravdu rychle, a tak jsme zapomneli jidlo v chodbe, pradlo na snure a namisto uhledne zabaleneho batohu jsem obleceni vezla v pradelnim kosi. Originalni zavazadlo neocenili ani pasazeri, kteri s neforemnym zavazadlem bojovali na zadnich sedackach, ani spolubydlici v backpacker's hostelu. Kos se ani zdaleka nepodobal krosne a uz vubec nezapadal do tamejsiho prostredi "free" cestovatelu. Ani moji dva partaci se ke mne radeji nehlasili a rychlymi kroky uhaneli kupredu.

15 April 2017

Oslavu 55. narozenin nasi pani domaci jsme pojali ve velkem stylu. Brazilie, Tunisko a Ceska republika, predstavitele "aktivnich blbcu", spojili sve sily a ujali se organizace oslav. Pote, co jsme obri, zmrzly korpus cokoladoveho dortu, propasovali z obchodu do pokoje, nasledovala etapa zdobeni. Cokoladovy krem jsme omylem roztavili v horkou cokoladu a dort nasledne vylepsovali tak dlouho, az jsme ho marne vraceli do podoby puvodni. Salamounsky jsme ho tak predali ve tme. Ale mlsne jazycky si pochutnaly.

8 April 2017

Rugby jsem dala druhou sanci. Tentokrate patricne oblecena, usazena na tribune, nikoliv v sekci zoo, a svete div se, zapas probehl bez pohromy, dokonce ani mic me netrefil a mistni tym vyhral! Jen pravidla hry mi stale unikaji...

7 April 2017

Nase trida nemcinaru se zapojila do projektu na rozvoj zelandsko-nemeckych vztahu. Komensky by z nas mel radost. Pri navsteve muzea jsme se ridili heslem "skola hrou." Projeli jsme se na modernim bicyklu a dziny vymenily za dobove saty s kovovou obruci. Jak s nimi mohly damy ladne proplouvat po parketu se nam nepodarilo zjistit ani diky tanecnim simulacim.

3 April 2017

V lete jsme grilovani zanedbali, a tak s prichazejicim podzimem dohanime resty. Sice v hunatych backurkach, merino dekach a pri sklence cerveneho, jehoz spotreba s klesajici teplotou stoupa, ale preci.

2 April 2017

Prekrasny zapad slunce na Peninsule Otago.

1 April 2017

Nyni uz si dobre zapamatuji, ze Mitsubishi z 90. let opravdu nema automaticke ovladani svetel. Projizdka ve dve hodiny rano vypadala jako skvely napad. O neco mene moudre bylo nechat pri zastavce na vyhlidce rozsvicena svetla a ignorovat podivne pipani automobilu. Zachranny tym spolubydlicich byl nastesti v pohotovosti a zmrzleho ztroskotance v pyzamu a zabkach vysvobodil.

31 March 2017

At ve skole ci v obchode, nad mistnimi modnimi trendy stale zasnu...

30 March 2017

Do studeneho oceanu se stale odvazuji vbehnout. Vysledkem byla doposud namocena kolena a suche plavky. Ale nasla jsem salamounske reseni. Vyhrivany bazen se slanou vodou, o jehoz okraj se divoke vlny oceanu tristi, a kde je sumeni more na dosah...

29 March 2017

Kdyz podivny zvuk auta prehlusoval i mistni disko songy, pustene z radia na plne obratky, pustila jsem se do jeho opravy sama. Rada znela: namazat pas mydlem. Ackoliv jsem pro jistotu namazala mydlem temer vse, co jsem pod kapotou nasla, Mitsubishi falesne tony vydavat neprestalo. V servisu se nad namydlovanym autem usmali a vymenili brzdy.

27 March 2017

Spolecne snidane i vecere se stavaji tradici, na kterou si nebezpecne rychle zvykame. Za online podpory maminky na telefonu jsem vykouzlila 40 palacinek. Vareni je vyzva prvni, nasledny uklid vsak vyzva dalsi. Zdejsi zkusene hospodynky nevydrzely a vrhly se na zachranu spalene panve i velkeho kucharskeho vybuchu v kuchyni.

25 March 2017

Disco time!
Po internetovych prazdninach se opet hlasim a dalsi blazniva dobrodruzstvi online prinasim. Na zacatek jen malo prozradim, ze mnoho zazitku na rugby, diskotece ci nocnich projizdkach polapim.

22 March 2017

Poprve a naposledy. Myslela jsem, ze kolo budu muset vratit v balicku i s autem.

19 March 2017

Vybavena plazovou osuskou, kempingovou zidli a svacinkou, vyrazila jsem za nedelnim relaxem. Zatimco jsem v opustene morske zatoce nadsene komponovala fotografie, z poza utesu se na me vyritil "tarzan". Jeste ted nevim, kdo se lekl vice. Zda ja, jeho namakane postavy triatlonisty, zarostleho obliceje a uplych plavek z 80. let nebo on stativu a namireneho objektivu. Co ted? Vazne zastavuje?! Stacil vsak jen pozdrav a strasidelny podivin se promenil v zavodnika. Prozradil mi tajemstvi mistnich malebnych plazi, ktere jsou pristupne jen za odlivu. A to bych nebyla ja, abych se nevydala na pruzkum...
Salek kavy, anglicka snidane a pohled z obyvaku na vychod slunce... Krasny zacatek nedelniho dobrodruzstvi.

18 March 2017

Nocni Dunedin.
Novozelandska moda je vskutku svetovy unikat :D

17 March 2017

Kdyz zaclo auticko vydavat podivne zvuky, doprala jsem mu nemocenskou a sebe jsem potrestala pujcenym kolem. Zatimco auticko jen divne piskalo, pujcene kolo se po necelych 50 metrech temer rozpadlo. Nejdrive odpadl brzdovy kabel, pote jsem vplula do provozu na vyfouklych pneumatikach a jako sladke prekvapeni nasledovala bitva s prerazovanim. Nejprve jsem skorovala, ale v prudkych kopcich Dunedinu mi kolo udelilo posledni ranu. Retez shodilo pro jistotu 3x. A tak jsem trhla dalsi "rekord". 6 km, 45 minut, maska kominik, helma ala idiot a k tomu infarktovy vyraz ve tvari...

16 March 2017

Kdyz domaci prace, tak at to stoji za to! Po sedmi prackach jsem malem visela na snure take. Lepsi nacasovani jsem si nemohla vybrat. Mistni domovnik se s vervou pustil do strihani zelene...

14 March 2017

Neplanovane bojovky, jak rikaji mi rodice, byvaji temi nejlepsimi zazitky. A tak jsme se nad ranem, u sklenicky cerveneho, rozhodli dobyt vrcholky novozelandske "zimy". Vyprava byla ohrozena, kdyz prijezdovy tankodrom do kempu malem zdolal nas. Nakonec jsme tu spravnou cestu za svitu mesice nasli a utaborili se na romantickem brehu jezera Pukaki. V cene byl dokonce primy vyhled na klidnou, azurovou hladinu jezera a snidane :D Jen primotop chybel.
Ačkoliv cestování nás od domova mnohdy odlučuje, pro mě svým způsobem domov znamená. Od mala jsem s rodiči hodně cestovala a malé ranní dovolenkové šílenství a připravené kufry v chodbě, mi stále připomínají velké nadšení a očekávání. Mnohdy je pak těžké opouštět to nové, prázdninové, idylické a bezproblémové, ale zatím si nedovedu představit opustit to staré. Můj domov. Barevné rámečky fotografií se střípky těch nezapomenutelných zážitků, veselé historky z cest či nové zkušenosti stále náš domov obohacují. Nejen o krásné vzpomínky na fotografiích, ale především o nové zvyky a přístupy, které dveře našeho domova otevírají a s každým návratem mu dodávají nové rozměry.

13 March 2017

Než jsem odjela, dostala jsem přání na cestu, a to, abych během ní potkala ty správné lidi. Myslím, že právě rodina a přátelé, ať už ty doma, nebo ta přátelství, která vznikají během našich cest, dělají naše nové životní zážitky těmi jedinečnými a nezapomenutelnými. A tak, i když jsme tisíce kilometrů od domova, umožňují nám alespoň na chvíli, cítit se jako doma.
Studijni chvilka po spolecnem veceri.

12 March 2017

Doslo na nejhorsi. Po dvou mesicich zacinam varit. Pripravy jsme vzali zodpovedne a na seznam pravidel bydleni pridavame zakaz spolecnych nakupu. Majitelka uz objednala dalsi lednicku. A jako spravna "maminka" nam pomohla roztridit suroviny lednicka - mrazak - policka :D

8 March 2017

Postrehy ze skolniho kampusu. Slunne odpoledne, trocha akrobacie i knihy zdarma.

7 March 2017

Vecerni zabava se u nas mnohdy protahne do rannich hodin. Pronikame do taju mezinarodni kuchyne, u vecere debatujeme o kulturnich tabu, poradame filmovy maraton, maskujeme rozlite vino na gauci, a take trenujeme hlasivky a trpelivost spolubydlicich u karaoke :)

5 March 2017

Vyhnali jsme i Japonce, abychom meli volny prostor pro kreativni fotografie. Ackoliv foto vypada idylicky, vitr byl silnym protivnikem. Namisto lezerniho sezeni na molu jsme byli na fotografii malem zachyceni, jak se "spontanne" koupeme v jezere. Ale atmosfera malebneho mestecka Glenorchy, nad nimz se tyci zasnezene vrcholky Mount Cooku, byla uzasna.

4 March 2017

Cast vypravy bojovala se stany a ja dostala sve vasni "bydleni" v aute. Z nasich pribytku nas nakonec vylakala jasna obloha i tepla letni noc. Hodiny jsme mlcky lezeli na brehu jezera a kochali se jedinecnou krasou nocni oblohy. Obrazem, jehoz zarici stripky dopadaly na klidnou hladinu, odrazejici nekonecny svet tisice hvezd.
Sice jsme ho cekali vetsi a dale od plaze, ale kdo by si nechal svetovou raritu ujit :) A tak jsme se s nim jako spravni turiste i odfotili.
Trek jsem cekala narocny, ale nikoliv znicujici. Trasu 16 km Roys Peak treku jsme zdolali za 6,5 hodin a byli jsme odrovnani jeste den pote. Vystup z 0 m.n.m. do 1500 m.n.m. absolvovala i ma kamaradka a spolubydlici z Tuniska, pro kterou to byl prvni trek v zivote. Sice zapomnela vodu, vysla si v teniskach a kabatu, ale nevzdala se!

3 March 2017

I ja, velky odpurce hranolek a smazenych jidel, podleham "mistnim" gastronomickym lahudkam. Fish and chips, smazeny ananas ve slanem testicku nebo je libo krevetovy twister? Hlavne, ze nemusim varit. Jojo, brisku uz se styska po domaci kuchyni rodicu...
I kdyz vecernicek byl az po treti hodine, nateseni na vychod slunce, jsme jiz brzy o seste vyrazeli na cestu. Ranni prochazka po plazi, Albatrosi krouzici kolem majaku v zari vychazejiciho slunce a zachrana vzacneho zluteho tucnaka. Jedno neobycejne rano pred hodinou nemciny, na kterou jsem pribehla v zapiskovanyh zabkach, ve sportovnich kalhotach a s batuzkem :)

2 March 2017

Po vyspavani do dopolednich hodin se mi bude opravdu styskat. Kdyz me v z postele konecne vylakalo slunicko, opet jsem doma chvili neposedela. Vydala jsem se na pruzkum severniho pobrezi, a krome dalsi kouzelne, liduprazdne plaze, jsem objevila i strelnici.

1 March 2017

Dalsi vecerni dobrodruzstvi. Mise tucnaci splnena :)
I dnesni studijni den je ve znameni bloudeni po kampusu. Jak by ne, kdyz jsem v telefonu rozumela cislo ucebny MUJ 58 namisto MUG 5.a. V bilem kostymku, modrych zabkach a s ruzovym obalem na laptop jsem opravdu pusobila jako prava blondyna, ztracena uprostred liduprazdne budovy. Navic ten bezradny vyraz...Nastesti je zde pristup univerzitnich profesoru odlisny od "vreleho" ceskeho stylu. Do ucebny ztracene studenty dovedou a ve vytahu se ptaji, jak se mate a co jste delali o prazdninach.
Parkovani u kampusu v centru Dunedinu je vetsi vyzvou nez vybojovani mista u pravnicke fakulty v Praze. Volne mistecko jsem nenasla, tak jsem zaparkovala na soukromem parkovisti pro studeny uniflats (koleji). Zvedaveho studenta jsem pozdravila a tvarila se, ze tam s nimi bydlim :) Naopak vyjezd pripominal rychle bojove cviceni. S vyskou obrubniku Mitsubishi jeste stale bojuje.

28 February 2017

Pri navsteve mistniho kina si krome filmu vychutnate i pohadkove prostredi samotne budovy. Kdyz jsme zjistili, ze listky nejsou na cisla sedacek, vbehly jsme bleskovou rychlosti do salu. Nakonec jsme si 50 odstinu temnoty uzili v sesti divacich :D
Slunne letni odpoledne se na zchatralem molu, za zakazem vstupu, potkalo tricko Alpine Pro a fotoaparat Canon s bundou Tilak a ohromnym dalekohledem. Hezky cesky, radne turisticky vybaveni, se na opustenem konci malebne vesnicky Aeromavana, potkali cesti krajane. Sledovali jsme tulene, Albatrosa i potapejici se Ribaky (ornitologove se nezaprou). Jen varovani mistnich, abychom opustili molo kvuli priplouvajicicm tulenum si pan prelozil opacne a bezel jim s nadsenim naproti. A tak jsem se diky srdecne konverzaci, cernemu humoru i starostlivosti Brnaku alespon na moment ocitla "zpet" doma.

27 February 2017

I na prvni skolni den me muj orientacni "nesmysl" pronasledoval. Hodinovy predstih na najiti spravne budovy se ukazal byt spravnym. Dvouhodinova lekce vyjednavani bezela od zacatku na plne obratky a ja si krome mnoha dojmu z odlisneho systemu vyuky odnasim i prvni ukoly a zasobu studijnich materialu.

26 February 2017

Skola hrou, a tak namahame hlavicky u anglickeho scrabllu.

24 February 2017

Zkusit se ma vse, a tak jsem se v modro zlutych barvach mistniho tymu vypravila na zapas rugby. Obsadili jsme hned treti radu, popadli vlajky a snazili se zapadnout do siliciho davu fanousku, ackoliv jsme o pravidlech hry nemeli nejmensi tuseni. Po chvili jsem bohuzel pochopila, proc se casti stadionu rika "zoo". A koho myslite, ze mezi 30.000 publikem trefi namakany rugbista micem? Namisto autogramu jsem si domu prinesla alespon otres mozku.

23 February 2017

Povinne absolvovani zdlouhavych imatrikulaci, nudnych ceremonii a nekonecne cteni akademickych funkci? To nepatri ke stylu mistni univevrzity. V duchu pratelske a vtipne atmosfery se neslo zahajeni skolniho roku a privitani mezinarodnich studentu. Svetove pata nejvetsi univerzita s podilem mezinarodnich ucitelu a celkovym poctem 20 000 studentu. "Behem nasledujiciho semestru budete sbirat nejen cenne znalosti, naslouchat nesrozumitelnemu "kiwi" prizvuku, ucit se samostatnosti, ale predevsim toleranci a napomoci." Krasna uvodni rec zakoncena predstavenim zdejsi kultury a tancem Haka pozvedla tisice studentu k hlasitemu potlesku.

21 February 2017

Pondelim zacal v Dunedinu velky tyden. Prazdne kavarny a utulne bary se ztraci v davu 20.000 studentu. Zacina orientation week, tyden nekoncicich party a akci. Planovala jsem zajit na volleyball, ale krasne letni rano a smutne oci zaparkovaneho Mitsubishi me utvrdili v tom, ze je cas vydat se na vylet. A kdyz si myslite, ze Vas po mesici a tisici fotografii nema co prekvapit, objevite raj na zemi. Cesta sice vede ocistcem, ale bocni naklon, mensi brod i uzkou nezpevnou cestu auticko preskakalo. Zato ja v plazovem uboru, lezici pod autem, musela vypadat o dost v horsi kondici. Zde ale nemusite hledat pomoc. Nez se nadejete, ochotne k vam vsichni pribehnou. Kapajici tekutina diagnostikovana na klimatizaci. A ted hura pisecnymi dunami, za tucnaky!