Around The World · 54 Days · 101 Moments · January 2017

8 March 2017

Dnesni den je posledni teckou za Expedici Kiwi, nebot nas opustila posledni clenka vypravy: Aurorka. Ode dneska bude zazivat dobrodruzstvi se svou novou rodinkou kiwiku. Je to 6 clenna rodina Maoru zijicich v Dunedinu, takze osamela se urcite citit nebude :) Jeste jednou a naposled se s vami vsichni loucime a doufame, ze se sejdeme zase u dalsi vypravy! Peta, Paja, Barca, Marek, Jenik a Iva

27 February 2017

Dobrodruzne pokracovani zivota v Dunedinu najdete na: https://www.journiapp.com/j/ivas-voyage-in-new-zealand Iva www.journiapp.com/trip/exchange-in-new-zealand Peta

21 February 2017

Zatimco jedna cast vypravy uz uspesne vitezi nad jetlagem, my s Petou se zabydlujeme na opacnem konci sveta. Nase stopy se rozchazeji a z autoru se stavaji ctenari. Ctenari vlastnich prispevku, ktere nam budou pripominat jedno nezapomenutelne "zimni" putovani za hranici komfortu. Jsme radi, ze jsme s Vami mohli sdilet stripky rozmanitych zazitku a tesime se, az se s Vami o ty, ktere zustaly jen v nasich srdcich, podelime. Nikoliv uz na blogu, ale za dvermi domova, ve Vasich narucich. Milovani rodice a pratele, dekujeme. Dekujeme, ze jste byli nejen skvelymi ctenari, ale ze jste posluchaci, kteri tu pro nas vzdy jsou. Iva

20 February 2017

Cast 2: Ano, až na tolik mi tento okraj světa přirostl k srdci. Jednoznačně to bylo způsobeno pompézností krajiny, která nás celou cestu mohutně pohlcovala. Samozřejmě že vše krásně dobarvila vstřícnost a milé vystupování národu kiwíků... Největší díl na úspěchu celé této měsíční expedice však přikládám skupince mladých a odvážných Čechů, kteří se nebáli vycestovat přes celou zeměkouli, koupit minibus Auroru a vydat se vstříc nástrahám Nového Zélandu. Cestování vždy bylo a bude o poznávání nových míst, nicméně tu nejdůležitější roli hrají lidé které důkladně poznáte. Mockrát Vám všem děkuji za všechno Ivčo, Barčo, Péťo, Pájo a Jeníku. Jsem hrdý na to, že jsem s Vámi mohl prožít kus svého života. Ivčo a Péťo, Vám přeji mnoho úspěchů v půlročním pobytu na Novém Zélandu. Važte si této jedinečné příležitosti a dávejte o sobě vědět, ať můžeme my ostatní tiše závidět. Ahoj. Marek
Cast 1: Je pozdní odpoledne. Zpoza volantu na pravé straně pozoruji, jak nad písčitou pláží zapadá doruda zbarvené slunce. Vlny jsou stále větší a větší a já najednou vjíždím z rovné silnice na štěrkovou cestu. Nastává noc a vše se klepe a drncá... Najednou mi začíná docházet, že drncání nezpůsobuje štěrk, ale něco mnohem krutějšího. To monotónní bouchání totiž vydává mé "vysvobození" po 3 dnech cestování z druhé strany zeměkoule. Je to známá a legendární dálnice D1, po které se celý rozlámaný řítím Polskibusem do Prahy. Za chvíli budu doma! Kdyby se mě teď kdokoliv zeptal: "Podstoupil bys tu cestu znovu?" Má odpověď by byla bez váhání: "NE". Pokud by však měla otázka dovětek "na Nový Zéland?", nic bych neodpověděl, okamžitě bych po příjezdu do Prahy koupil jízdenku a letenky, vydal se 12 hodin busem do Varšavy, 9 hodin letadlem do Pekingu a 13 hodin do Aucklandu jen proto, abych tento neposkvrněný Ráj na Zemi viděl alespoň ještě na okamžik... Marek

17 February 2017

Zatimco na ceskych tankodromech urazime za jednu hodinu 100 km, na Zelandu si tuto vzdalenost uzijete dvakrat tak dele. Brzy pochopite, ze se zde netroubi, ani nenadava, a zanedlouho se nakazite pohodovou jizdou. Vinicemi, horskymi klikatymi cestami, podel pobrezi, urazili jsme s drzakem Mitsubishi 1600 km. Zdalo se to temer nemozne, ale po 40 hodinach jizdy nas Dunedin v casnych rannich hodinach privital krasnym vyhledem na pristav. A jaka byla cesta? Stal se ze me milovnik toustoveho chleba, musli tycinek a mrazene Coca Coly. Dale fotomaniak, ktery stavi za kazdych okolnosti a stale nekam couva, ci se otaci. Take vyhnanec na benzinove stanici - ne kazdy ma pochopeni pro telefovani pri tankovani. Pozitivni nalada i usmev me vsak neopustily. Jen pan nabyl rude barvy a radne procvicil sve hlasivky. Jen orientace, ta se bohuzel nezlepsila... Iva

15 February 2017

Zatímco se ostatní členové naší kiwi výpravy pomalu dostávají do české či novozélandské rutiny, já si užívám posledních pár hodin na aucklandském letišti. Ale karma je mocná... Očividně někdo nechce, abych tento Ráj opustil. A tak je hodinu po mém příjezdu na letiště náhle spuštěn požární alarm. Při příjezdu 4. hasičského a 5. policejního vozu je celé letiště evakuováno... Parta mladších, ale i o mnoho desítek let starších, hasičů vše zvládá během 40 minut a letiště se díkybohu navrací do předchozího pohodového chodu. Vypadá to, že tedy asi vážně tento Ráj opustím... Marek

14 February 2017

I me stopy se pomaluji vraceji k novemu pulrocnimu "domovu" Dunedinu. Musim priznat, ze dnesnich 700 km do Wellingtonu bylo v aute nezvykle ticho. Rychle se mi zastesklo po spolecnych wc i zmrzlinovych pauzach ci soutezi naskakani do vozidla. Alespon fotopauzy jsem ale dodrzela, i kdyz jejich delku mnohonasobne prekrocila. Novozelandska krajina opet odhalila sve osobite kouzlo. Iva
Krasy Northlandu, severniho cipu ostrova, nas okouzlily natolik, ze jsme zapomneli venovat pozornost hladovejicimu auticku. A tak jsme se i my pri nocnim dobrodruzstvi, na sterkove ceste nad utesy rozboureneho oceanu, presvedcili, ze v mistni divocine neni od veci tankovat s velkou rezervou. Nastesti jsme v neprostupne tme preci jen spatrili svetelko benzinove stanice Mobil a byli jsme zachraneni! Z dobrodruzneho vyletu jsme se vratili v casnych rannich hodinach. Neustupujici unavu predcil po ceste jedinecny zazitek z poznani rozmanite krajiny, umeleckych mestecek, upravenych zahradek a malebnych domecku, surfarskych raju, tropickych teplot i koupani v azurovych vlnach. Northland povazuji za nejhezci kout Noveho Zelandu. Iva
Vykukujici slunicko a horky letni den nas v pohodli civilizovaneho Aucklandu nenechaly dlouho. Me navigacni schopnosti sice casovou narocnost cesty na uplny sever ostrova neodhadly, ale Mitsubishi zabojovalo a my dorazili na dalnici Ninety mile beach v case odlivu. K jejimu zdolani nam chybel nahon na vsechny ctyri nebo alespon vyssi svetla vyska vozidla. Jako spravni turiste jsme tedy nevahali a do "najezdu" alespon nacouvali. Co bychom pro pekne foto neudelali! Zmizeni v pisku ci pod vlnami more nam sice nehrozilo, ale rozjety kamion jedouci z dalnice nas fotoshooting time nemalo vydesil. Ze by vylekal i nas? Pri selfie, ve zpetnem zrcatku? Iva
Dorazili jsme úspěšně do Prahy a tím pro naše trio Expedice kiwi skončila. Děkujeme, že jsme s vámi mohli sdílet naše dobrodružství :). Markovi přejeme šťastnou cestu domů a Ivče s Péťou, ať se jim na Zélandu daří ♡.
Jsme v Polsku :). V letadle jsme dvakrát posnídali (před nástupem do letadla třikrát) a na další snídani si klidně ještě troufneme. Za chvilku už zamíříme se Studentem domů. Pája

12 February 2017

Peking nás dnes překvapil sluníčkem, takže jsme chvilkami dokonce odkládali čepice a rukavice :). Navštívili jsme zahrady Yuanmingyuan, letní palác Yiheuan, náměstí Tiananman a chrám nebes. Největší radost nám však udělalo obrázkové menu, díky němuž jsme si objednali k večeři spoustu dobrot. Za dvě hodiny už letíme do Polska. Pája
Pokud vás na pekingském letišti přepadne chuť na kávu/čaj, ale ceny v kavárnách vám přijdou vysoké, tak si nemusíte zoufat! Za 4 juany (cca 16 korun) si můžete v obchůdku koupit kelímek s instatním překvapením, zalít horkou vodou z automatu a je to! Pája

12 February 2017

Po mesici putovani zpet u nejlepsiho hostitele Stevena v Aucklandu. Dalsi party muze zacit. Odpoledne jsme konecne navstivili centrum Aucklandu. Iva
Tak ja jsem konecne tam, cemu budu dalsiho pul roku rikat domov. Kdyby vas zajimalo, jak se mi tu dal povede, nevahejte me sledovat v dalsim deniku :) Peta www.journiapp.com/trip/exchange-in-new-zealand
Do Číny jsme doletěli v pořádku :). Máme za sebou už druhou snídani a vzhledem k tomu, že nás řidič vyzvedne až za 3 hodiny (v 8:00), tak možná stihneme i třetí. Teplotní rozdíl Auckland-Peking je zdrcující. Pája

11 February 2017

Slibene foto momentky z trajektu a treku Tongariro, ktery je povazovan za mistni nejhezci jednodenni vyslap. Iva
Posledni hromadne staveni stanu, objimani a louceni. Zatimco prevazna cast nasi vypravy jeste vyspavala, ja a Marek jsme trhli rekord. Za brzkeho svitani jsme jiz v 6.00 vyrazeli na trajekt, zpet k severnimu ostrovu. Plavba to byla neobycejna. Krome opalovani na horni palube jsme take sledovali delfiny, a dokonce i tucnaka. Nyni se hlasime z westernove taverny u jezera Taupo. Auticko po 1317 km odpociva a my si vychutnavame atmosferu novozelandskeho venkova. Zapijime dnesni sportovni vykon z jednodenniho treku Tongariro alpine crossing, po kterem jsme si doprali plavani a relax u jezera. Vice fotografii pridame zitra, wifi na venkove... Iva
Po velmi drahé zkušenosti z Varšavy jsme se tentokrát vybavili potravinovou fólií! Češi se nezapřou :). Pája
Druha sance pro Moeraki Boulders dopadla vyborne. I kdyz maji temna destova mracna mnoho vyhod, jako napriklad zadne lidi, krasne pocasi je pro kazdeho fotografa priznivejsi. Kdyz si tedy vyckate priblizne 20 minut az se odfoti cela cinska i ruska vyprava, muzete docilit fotek liduprazne plaze. Tadaa :D Tuhle neplanovanou zastavku na ceste do Dunedinu jsem zavrsila jeste svacinkou ve forme mrkvoveho dortu, nad kterym jsem slintala uz od prijezdu na Zeland. A dokonce se mi ho povedlo ubranit i pred vychytralym rackem, ktery se chystal vyuzit nestrezeneho okamziku, kdyz jsem fotila libezny par holandskych stariku. Peta
Sluníčko krásně svítí, a tak jsme neváhali (možná při zjištění ceny za úschovu zavazadel a autobus do centra jsme přeci jen trošku zaváhali) a vyrazili do Aucklandu. Prošli jsme přístavem, dali si oběd a jedovatě vyhlížející ledovou tříšť, viděli Skytower a odpočinuli si v parku. Ve 20:00 už zamíříme do zmrzlého Pekingu. Čepice a rukavice máme připravené. Pája
Tři týdny cestování utekly jako voda. V pul deváté ráno přelétáme ve složení Barča, Jeník a já do Aucklandu, odkud poletíme večer do Číny. Na poslední noc jsme si dopřáli trošku luxusu - spaní pod střechou :). Abychom nebyly daleko od přírody, tak jsme se s Barčou zabydlely v zahradním domečku. Nechyběla ani snídaně. Pája

10 February 2017

Poslední den v Christchurch jsme navštívili letecké muzeum - na výslovné přání jednoho člena (=. Poté jsme vyrazili na molo, rozloučit se s oceánem a neušla nám ani botanická zahrada. Pája

9 February 2017

Mňam mňam, sushi v sushárně. Péťa a Jeník
Dnes jsme navštívili město Christchurch poničené zemětřesením. Spousta budov je v dezolátním stavu, obchody jsou zavřené. Nejkrásnější ulice NZ je však zachovalá a stále nejkrásnější :). Pája

8 February 2017

To nejlepší téměř na konec. Den trávíme v pro mě nejkrásnějším národním parku Mt Cook :). Dopoledne procházka přes visuté mosty k ledovcovému jezeru v Hooker valley, po obědě vyrážíme k zeleným Blue lakes a dalším ledovcům do Tasman valley. Cestu do kempu nám lemuje neuvěřitelně modré jezero Tekapo, stihli jsme i zastávku u levandulového pole. Baruš

7 February 2017

Prvni den v Dunedinu jsme se krome obdivovani mesta a okolnich plazi pustili take do prozkoumavani trhu s auty. Aurora je sice dotcena, ze si ji tu na pul roku neadoptuji, ale je cas najit vozitko, ktere nema tak velky benzinovy apetit. Emailova komunikace s mistnimi vazla, a proto jsme absolvovali pouze jednu domluvenou projizdku. Ani zde neni plot zed, a tak jsme na statni svatek okukovali ojetiny v autobazarech, napric celym mestem. Jen s kazdou dalsi destovou kapkou a bidnym vyberem ma nalada a optimismus upadaly. Opravdu existuji jen nahody? Kdyz jsem uz do navigace zadala cestu zpet k Pete, octli jsme se na ulici, kde stala auta k prodeji. Nez jsem stacila ofotit telefonni cislo na zlute Toyote, protkane pavucinami, pribrzdil u nas majitel Mitsubishi a svuj vuz nabidl ihned k prodeji. A tak jsme uzavreli deal. Pan nas svezl po meste a predkupni smlouvu jsme nasledne sepsali na koleni v nasi Aurorce. Iva
Dnes spíme pod ledovcem. Snad nepřijde obleva a s ní i lavina :). Zmrzlá Pája
Katiki Point - tuleni všude, kam se podíváš :). Pája

6 February 2017

Prvni dojmy z Dunedinu a romantickych zakouti v okoli. Iva
Nas posledni spolecny vecer. Plnymi dousky vychutnavame typicke novozelandske vino Sauvignon Blanc z oblasti Marlborough. Iva
Navrat z divociny je dramaticky :D Iva
Aurorka je na prodej a kluci trenuji domaci prace... Iva

4 February 2017

Užíváme si návrat do civilizace :). Cibulové kroužky zmizely za celých 8 minut :)). Baruš
Papoušek kea. Jediný papoušek žijící v horách. Pořádně zvědavý a kamarádský. Má moc rád cizí svačinky a gumy na autech. Pája
V Milfordu jsme se rozhodli pro plavbu lodí. Jako ranní ptáčata jsme tam byli skoro sami. Počasí se nad námi slitovalo a dopřálo nám podívanou bez deště (pořádně nás osprchoval jen vodopád). Povedlo se nám spatřit tuleně a dokonce delfína! :) Pája

3 February 2017

Vysoko v horach, peknych par hodin od civilizace, tam, kde je ztracen i vas milacek iphone, kde se vzal, tu se vzal, kulhavy cinsky turista. Sam, jen v teniskach, kosili, s roztomilym mestskych batuzkem, se zvrtnutym kotnikem, snazil se zdolat zbyvajicich 7 km cesty - narocneho terenu Great Routenburn Walk. A tak se stalo, ze dve ceske vypravy spojily sve sily a zahajily zachrannou operaci. Ani tamejsi zasahove slozky se neodvazily narusit tuto akci - "aktivni blbost." A ackoliv jsme s holkama utikaly kupredu, co nam nohy stacily, abychom zalarmovaly zachytnou stanici v udoli, vypadaly jsme nakonec jako typicke hysterky. Po ctyrech hodinach se objevili nasi hrdinove Marek a Jenik. I kdyz za rohem odpadli do mokre travy, velkorysou pomoc komentovali pouhym ok, no problem a zachovali typickou muzskou tvar - preci je jen tak neco neznavi :) Iva

2 February 2017

Bobky letí. Stan pápá! Jeník (Překlad: když jsme si v kempu u jezera Mackenzie postavili stany, informoval nás místní správce, že ráno přiletí helikoptéra, která odveze nevábný obsah kadibudky. Ráno jsme natěšeni vyšli na louku, abychom měli dobrý výhled a helikoptéru si zuřivě fotili. Poté jsme vyrazili do hor. Odpoledne nás potkali spolukempovníci a informovali nás, že se jeden ze stanů u kadibudky převrátil. Tato skutečnost a bližící se dešťový mrak nás donutily šlápnout do pedálů a vrátit se akorát včas na záchranu stanu. Škody nebyly tak vysoké...ulítlá plachta, kterou jsme naštěstí našli schovanou ve stanu spolu s hromadou kamenů. To se může stát snad jenom nám :). Pája)

31 January 2017

Dnes kempujeme na nádraží :). Výhled na vláčky se nám moc líbí. Zítra vyrážíme na tři dny na Routeburn Track. Nebudeme přidávat příspěvky, tak se o nás nebojte :). Pája
Už od našeho příjezdu jsme se při každém nákupu v supermarketu rozplývali nad regály plnými různých dortíků. Odolávali jsme dlouho, ale dneska jsme už podlehli a koupili tradiční novozélandské lamingtonky. Je to mňamka! :) A aby toho nebylo málo, ještě jsme se stavili v Queenstownu na údajně nejlepší burger na jižní polokouli. Ve frontě jsme strávili asi půl hodiny, ale stálo to za to :). Baruš
Restart. Jeník. (Překlad: pereme. Pája)
Včerejší cesta se nám trošku protáhla - především kvůli výbornému obědu a nákupu suvenýrů. Do kempu jsme tedy přijížděli za tmy. Na dlouhé příjezdové cesty, nestabilní pro velká vozidla, jsme si již zvykli. Stavění stanů s čelovkami a vaření za tmy také zvládáme. Stádo krav nás však překvapilo! Přímo na cestě se uvelebil mladý býček, který vstal jen proto, aby nám ukázal nebezpečně vyhlížející rohy. Po několika minutovém přemlouvání, troubení a měření pohledů mezi býkem a řidičem, se nám podařilo projet. Jsme moc rádi, že nemáme na kapotě dvě díry :). Pája
Ještě před praním jsme se rozhodli umýt i sebe. Přeci jen si nechceme oblečení hned ušpinit. Vyrazili jsme tedy ekonomicky k Blue Pools - jezírkům s křišťálovou vodou (hodně studenou, místy ledovou vodou). Vybaveni ekologickým šampónem jsme ze sebe strhali bundy a mikiny a vrhli se na koupání. Máme sice na pár místech omrzliny, ale stálo to za to :). Marek s Ivčou vše dokumentovali z dostatečné vzdálenosti a po našich výkřicích se raději rozhodli navštívit bazén. Pája

30 January 2017

Dobré ráno! :) Dnes nás čeká osmi-deseti hodinový přejezd z Abel Tasman do Wanaky. Zítra máme velký den, budeme prát. Fotky jak z reklamy na prací prášek dodáme. Pája.

29 January 2017

Uz se dostavame do idylicke zelandske rutiny. Ze stanu nas rano laka slunicko a Aurorka nezlobi. Vcerejsi slunecny letni den jsme si uzili pri 13 km prejezdu na kajacich a 12 km pesi ture. Denni plan jsme ovsem narusili instruktorovi kajaku. Zacali jsme pozdnim prijezdem, pokracovali hromadnym curanim a vse jsme korunovali temer hodinovym prebalovanim veci do kajaku. Drive vyrazila do morskych vln dokonce i 30 clenna skupina, ktera na startovni "caru" dorazila nejmene s pulhodinovou ztratou na nas. Po dusledne instruktazi jsme na kajaky umistily svetlice a my holky jsme cekaly, az nas kluci do kajaku zahaknou za nase neoprenove oblecky. Sedely jsme tam jako male deti, ktere tatinkove musi oblect. Ctyri holcicky byl ale na dva tatinky prilis silny kalibr, a tak Peta Jenikovi jednou malem uplavala. Iva
Krize prisla, kdyz uz jde i holcici moda stranou :) Vyrazime na kajaky a doufame, ze z nas nebudou rampouchy. Iva

28 January 2017

Konečně pořádný kemp. Zn. gril zdarma! Jeník a Baruš.

27 January 2017

Seznamte se s ptáčkem wekou :). Vypadá jako kříženec kiwiho a bažanta. Až ho Jeník uloví, budeme informovat i o chuti. Je to pěkně zvědavá potvůrka, která nám chtěla sníst svačinu a prolezla celé auto. Pája
Pozdni nocni check in na trajekt nebyl vycerpavajici pouze pro nas, ale ocividne take pro kontrolora. Bali jsme se nejen premerovani auta, ale take prepocitavani pasazeru. Pan kontrolor ale prohlidku nasi posadky ve vozidle omezil na pouhy letmy pohled na ridice. Zaujal nas system vybirani listku. Pan pouzival nejmodernejsi technologii, a to prouteny kosik, do ktereho listky stradal. Iva

26 January 2017

Dnes ráno jsme se probudili na krásném místě. Sluníčko svítilo, moře šplouchalo, a to, že nás večer chtěla vyhostit policejní hlídka jsme se dozvěděli až hodinku poté od německých spolukempovnic. Nebyli jsme totiž troškaři a tentokrát si ustlali rovnou v parku :). Téměř celý den jsme strávili v autě cestou do hlavního města Wellingtonu, kde jsme navštívili národní muzeum. A teď už pomalinku plujeme na jižní ostrov, kde nás hned zítra čeká 17 km dlouhý trek. Pája

25 January 2017

Po vice jak tydnu cestovani konecne zustaly nase sportovni - "vonave" oblecky v taskach. My se hodili do gala, tedy alespon jsme si to mysleli, a vyrazili jsme na festival svetla. Byli jsme nateseni nejen na kulturni zazitek, ale take na mistni kulinarske umeni. Pri pohledu na tamejsi jedine obcerstveni si nase prazdna briska uz zoufala. Jako spravni Cesi jsme vsak dostali situaci pohotove pod kontrolu. Rizky jsou zde prilis velky luxus, a tak nam k zasahu postacil toustovy chleb a cesnekove maslo. Operaci "vecere z batuzku" jsme zahajili v centru deni, uprostred lampionoveho pruvodu. Nejspise nase teskne vyrazy a osoupane rifle zpusobily, ze ke mne zanedlouho priskocila pani a na skromne namazany chleb mi polozila dva makadamove orisky. Posilneni jsme pak jasnou noci obdivovali nadherne svetelne instalace, ktere byly rozmistene v rozlehlem parku mesta New Plymouth. Iva
Tortila ham Jenik
Obcas nezklamou nejen nase navigacni smysly, ale i navigace ci mapy google. A tak jsme mirili k silnici jmenem forgotten highway. Mistni si zrejme na zahadne cestovani potrpi, zahledli jsme take odbocku na ghost road. Iva
Dnes v 5 hodin ráno jsme akčně vyskákali ze stanů a vyhřátých spacáků a vyrazili na 19,4 km dlouhou túru do NP Tongariro. Po příjezdu jsme zjistili, že autobusy vozící turisty na začátek treku nejezdí...a to ani ta společnost, která jezdí za každého počasí. Vyrazit do hor v prudkém dešti a vichřici prý není dobrý nápad. Nultý kilometr však byl pokořen! Vracíme se tedy pro stany a hurá za dalším dobrodružstvím. Z fotek je zřejmé, že tým Pája + Barča je nejrychlejší (sbalený stan vpravo), Jeník + Péťa jsou v těsném závěsu (téměř složený stan vlevo). Tým Ivča a Marek (plně stojící stan) značně zaostává. Proto ostatní týmy přiložily ruku k dílu a Marka i se stanem sbalily! Pája

24 January 2017

Protoze sprcha nebyla hlavni naplni naseho nucene vyuziteho rezervniho dne, vydali jsme se hledat zkuseneho mechanika, ktery by nam poskytl cenne rady k limitovane edici naseho vozitka, a to pokud mozno za co nejnizsi peniz. Nas vyber byl zjednodusen, nebot v celem Taupu existuje jediny servis, ktery nedela pouze WOF (technicka kontrola), a jehoz mechanici se aspon trochu vyznaji v autobateriich a autoelektrice. A protoze jejich cas byl veeelmi cenny, rozhodli jsme se nejprve vyzkouset dalsi zarucene rady, jak na alarm a baterii, ktere poskytl strycek Google. Odjeli jsme tedy na opustene odpocivadlo uprostred poli, abychom Aurorku trochu potyrali a nikoho nerusila svym knucenim. Odmenou nam bylo nekolik zdarnych pokusu vypojeni a zapojeni baterie bez jedineho zvuku. Take se nam pravdepodobne povedlo prijit na zahadu vybijejici se baterie - klicek se da vytahnout v nekolika polochach, z nichz pouze jedna vypina veskerou elektroniku v aute. No, nakonec to.byl velmi uspesny den. Peta
Po vytecnem obede jsme museli doplnit nasi zasobu vody, a protoze samozrejme delame cest svemu narodu, vyrazili jsme k mistnimu pitku, zn. voda zdarma pro vsechny, kdo se toho neboji! A tak Jenik vyrazil. Stalo ho to jen par dotazu na tema, kde ma zaparkovany autobus. Peta
Prestoze se start dne nezdaril uplne podle nasich predstav, nepodlehli jsme trudomyslnosti a zacli kout jine plany na dnesni den. Po radnem hlasovani v pomeru 4:3 (Marek drzel klicky a ridic ma vzdy dva hlasy) jsme se vydali hledat sprchu. Obrovitanske jezero Taupo se svou chladnou vodou nebylo povazovano za zadnou hitparadu, a tak jsme prejeli k termalnim pramenum (samozrejme k tem zdarma!). Pokoupanicko to bylo vice nez paradni! Koupel i sauna v jednom, co vic si prat. Dokonce jsme si umyly i vlasy, ekologickym samponem samozrejme! Skoda ze vubec nepeni...ucel to ale snad splnilo... :D Kdyz uz jsme byli radne vycachtani, rozhodli jsme se v tom krasnem obrovitanskem parku plnem lavicek uvarit si obed, a proc ne rovnou piknik, rekli jsme si, a rozlozili si deku, kde jinde nez na parkovisti! Peta
Cast 2: Nekterym nezabranila v audienci dokonceni ani etiketa. Vbehli na nas bez okolku jen trenkach a s rozcepyrenym ucesem. Prestoze je nas sest, dali jsme se radeji na ustup a dalsi vlnu budicku jsme zahajili az po osme. A ptate se, zda jsme nakonec nastartovali bez desiveho houkani alarmu? Dalsi boj jsme uz vyhrali, jen nevime, zda to bylo tim, ze jsme si Aurorku udobrili, nebo tim, ze kluci potupne otevreli manual k vozidlu... Iva
Cast 1: Zoufate si obcas, ze mate hrozne sousedy? Tak to jste nemeli tu cest stat se nasimi spolubydlicimi v kempu. Ale ne, necekejte zadne bourlive party pod sirym nebem do brzkych rannich hodin. Naopak. Nase vyprava se zmobilizovala jiz v pet hodin rano! S pripravenymi piticky, zapakovanymi krosnami, pohorkami a plastenkami, byli jsme ready na celodenni turistickou vypravu, za cilem zdolani hory Osudu. Osudovou se nam ovsem stala Aurora, ktera se ukazala byti daleko vice znala elektronicko -technickych vychytavek nez my. Nejen my, ale take ona potrebovala relax. Prudke zapnuti baterky a casne probuzeni ji rano popudilo natolik, ze neposlouchatelnou toninou buracejiciho alarmu postavila do pozoru cele osazenstvo kempu. A my jsme se nechtic stali stredem zajmu. Pokracovani v casti 2 Iva

23 January 2017

Nejspis i na nas uz se projevuji prvni znamky starnuti. Co bychom jen dali v sedmnacti za noc v preplnenem kempu a jednu velkou nekoncici party? Vcerejsi noc bychom nase rodice nejspis hodne pobavili, kdyz jsme prazdnou silnici ujizdeli vstric samote. A tak jsme po desate vecer zaparkovali zafunenou Auroru uprostred vzrostlych remizku. Po nekonecne ceste, misty pripominajici tankodrom, vedouci hlubokymi lesy, jsme byli zrali na panaka. Nas navigator Jena totiz meril kilometry do cile pomoci poctu obrazovek na telefonu. A zatimco ridic Mara zdolaval nastrahy terenni cesty s nasim "off road vozidlem", my holky jsme ho podporovaly vsetecnymi otazkami, zda nepichneme kolo ci nas neprepadnou lesni strasidla. Namisto strasidel jsme ale k nasi velke uleve, pri veceri, z esusu a na dece, spatrili pravou novozelandskou nocni oblohu. Iva
Po vydatnem obede jsme se vydali prozkoumat Mud pools (bahnite bazensky), ktere jsou levnejsi (cti zdarma) variantou mistniho parku plneho termalnich zazraku. Kdyz jsme si dosytosti uzili bublajici smradlave bahenko, vydali jsme se k Huka Falls - vodopadum s nejvetsim prutokem vody na Zelandu. Kdyz jsme dorazili na misto, zjistili jsme, ze ony vodopady nejsou 3 km daleko, jak jsme vycetli, ale jsou hned u parkoviste. Nejdrive jsme se trochu lekli, protoze spis nez vodopady jsme nasli divokou reku. Po par metrech se uz ale objevil i onen slavny vodopad. Byla to skutecne impozantni podivana, pro zajimavost, prutok vody je tu 200 tisic litru vody za vterinu :O Po dokochani jsme vyrazili najit free kemp, ktery se nachazi hluboko v lesich.... Peta
Prvni hygiena po odjezdu z Aucklandu. Priste nakupuji holky! Iva
Cast 2: Vyrazili jsme tedy na cestu. Co se tyce rizeni, automat je od ted muj novy kamarad. Za blinkry na standardni leve strane jsem take neskutecne rada, ale rizeni vlevo zustava strasakem. Predstavte si, ze vam proste vlevo prebyva pulka auta, a jeste ke vsemu to neni auto ale spis tank. Nejen najet do spravneho pruhu, ale predevsem se v nem udrzet, byla nejvetsi zkouska. Pripadam si jak zpet v autoskole, kdy nejdriv je nutne zvladnout udrzet se na silnici, pak prichazi koukani do zrcatek, mluveni, ovladani klimatizace, nasazovani bryli, selficka... 😀 Peta
Cast 5: Behem dne jsme taky zacali se soutezi "ktera strana auta vystoupi driv", kde pravidelne vyhravame my (ja, Barca, Marek), naopak soutez "ktera strana auta nastoupi driv" vyhrava druha strana (Paja, Iva, Jenik), ale protoze nase strana ma ridice, nebereme tuhle cast vazne. Tyhle souteze uz stihly vyustit dokonce k "kecy, prdy, bedary", coz povazujeme za historicky milnik nasi vypravy. Peta
Cast 4: Z reakce spolujezdcu, kdy ke me jako spolujezdec byla prirazena vecne v aute spici Paja, jsem usoudila, ze se se mnou i presto citi bezpecne. Nasledne spani cele posadky, krome na mou prosbu bdici Paji, mi prisla take jako dobry dukaz. Takhle rychle a ve dne jeste nikdo nikoho neuspal. Kluci si take v ramci teto vymeny vyzkouseli to "pohodlicko" zadnich sedacek, ktere byly prirazeny nam malym, ke kterym se vejde jeste hodne veci 😕 Protoze jsou ale kluci velci, zadne veci se k nim nevesly, a tak nam porad neveri. Vypada to, ze se odsud dostanu jen kdyz budu ridit, takze to holt budu vyzadovat casto 😀 Peta
Cast 3: Prvni dva ukony jsem zvladla asi po pul hodine jizdy, nez prisly nekonecne zatacky, nebo curaci pauza. Pak jsem musela s procesem zvykani si zacit od znova. Mluvit k tomu jsem zvladla v podstate hned (jsem taky holka, ze), nasazovani a sundavani bryli, stejne jako ovladani steracu, je nezbytnost, ktera nastesti neni krome zatacek problem. Ovladat klimatizaci, radio a dalsi tlacitka je ale porad praci spolujezdce 😀 Selficko je zradna vec, protoze sice foti spolujezdec (v zakladnim levelu), ale kvuli sile zvyku mate tendenci se divat, jak vam to na fotce slusi....no nastesti byla zrovna hodne siroka silnice a zadna protijedouci auta Peta
Cast 1.: Protoze zkusenejsim ridicum neprijde rizeni vlevo jako dostatecne zajimavy zazitek, ktery by si zaslouzil samostatny prispevek, napisu vam o tom ja. Dnes tedy nastal Den D, kdy jsem se odvazila zasednout za volant i ja -nepospichali jsme totiz nikam a ani jsme se nechystali do velkomesta. Rano jsme si hezky prispali v kempu na brehu potoka, uvarili snidani a jiz zkusene zarovnali nase veci do auta. Verte, ze jedine mistecko nezustava nevyuzite 😀 Po zasednuti za volat se Aurorka rozhodla, ze je hodna sve jmenovkyne a neni to zadny vorech, tutiz se nebude kamaradit s tolika lidmi. Po jemnem elektrosoku vsak zmenila nazor a staly se z nas take kamaradky. Peta

22 January 2017

Nejen prevahou ctyr holcicek, ale i nasim neustalym hromadnym knouranim, jsme si u kluku vyslouzili prezdivku deti. Kdyz nemame hlad, boli nas alespon brisko, kdyz se napijeme, chceme vzapeti curat, a kdyz jsme uz po obede i sieste, dozadujeme se zanedlouho zmrzliny. Vcera jsme byly ale moc hodne a kluci nas za odmenu vzali na nocni bojovku. V plastenkach, s celovkami, poslusne v rade za sebou, sli jsme ve skalach, vysoko nad rekou, noci hlubokou. Jako spravny poklad, byl i ten nas zahalen. Kdyz skalni stenu neprotinal uz ani jediny paprsek a my splynuly s tmou, oslnily nas stovky sviticich prdelek glowwoms (sviticich cervu). Kluci se dockali nemozneho; z te krasny ztratily rec i deti...A tak jsme tam vsichni mlcky stali a vychutnavali si jeden z nezapomenutelnych momentu; ten, ktery zustane uchovan jen v nasich myslich. Iva
Dopoledne se sluníčko smilovalo, a tak jsme na návštěvu Hobitína měli krásně. Někteří z nás se v malých domečcích cítili jako doma :). Ostatní turisty jsme s Péťou zmátly tričky a ti je teď marně shánějí v obchodě se suvenýry. Odpoledne jsme se byli podívat na ptáčky kiwi a za chvilku se chystáme do jeskyně na svítící červy. Pája
Včera jsme poprvé nocovali ve stanech. Zjistili jsme, že Zéland se tak zelená, protože tu téměř pořád prší. A když prší, tak to stojí za to. Dnes dopoledne naštěstí aspoň chvilkami svítilo sluníčko, takže jsme stany, karimatky, spacáky a hlavně sebe dosušili :). Pája

21 January 2017

Do cestovatelskych denicku si dnes zapisujeme jedno velke plus. Ackoliv jsme do rannich hodin juchali, po sedme uz jsme byli na nohou. Pri navsteve vesnice Whakarewarewa jsme rozvlnily boky v rytmu maorskych pisni. Z melancholickeho zasneni nad vytrhly az uderne tony typickeho tance Haka. Predstaveni se nam moc libilo, jen divky byly zklamany. Autenticnost tradicnich kostymu narusily trenky, ktere se tanecnici snazili pod svymi skromnymi sukenkami ukryt. Mezi geotermalnimi prameny a neprostupnymi oblaky siry nas zakoutimi maorskych obydli provedl domorodec. A tak jsme se s notnou davkou humoru dozvedeli o zivote tamejsich obyvatel. Iva
A jaky byl vecerni program? Ke grilovanym klobaskam jsme ochutnali mistni piva, na vytraveni jsme zvolili domaci palenku z malin a ostruzin, jako dezert jsme opekali marshmallow. Neni ovsem taborak jako taborak. Zde se sedi na gauci, ktery se na vetsich party pote pry zapaluje. Na zaver vecera, pomalu ke svitani, jsme v ramci dodrzeni hygieny pred spanim podstoupili koupel ve virivce. Iva

20 January 2017

Zasah do cerneho! Nejen loveckou malorazkou, coz byla pouha rozvicka pred strelbou ze zbrane AR 15, jsme cil zasahli. Stejne, jako se prostrelena plechovka rozletela na male kousky, rozplynuly se i nase obavy. Okouzleni mistni pohadkovou krajinou, pusobime jako zajezd cinskych turistu. Nejen, ze fotime kazdou palmu, ale najdou se i taci, kteri vyrazi na turu v zabkach. Dokonce jsme zamestnali i plavciky, ktere jsme vyrusili z nekoncici siesty. Pouceni pravidly koupani v mistnich vodach, kdy nesmite davat nohy do vzduchu, jsme se natesene rozbehli do rozbourenych vln. Namisto mnoha "liku" za selfie v azurovem oceanu jsme sklidili vysmech, kdyz nam nejblizsi vlna upravila ucesy. Iva
Dneska nám počasí opravdu přálo :). Krásná vyhlídka na pláž Piha. Sluníčko pořádně smaží, čumáčky se nám začínají červenat. Pája.
Kluci jeste dospavali vecerni party a my jsme s holkama spradaly plany, jak se vytratit po anglicku a vyrazit za nakupy. Ale Aurorka stala na strane kluku a ja dostala vtipum o blondynach, kdyz jsem ji ani nenastartovala. Zatimco jsme vsichni krouzili kolem a bezradne hledali zavadu, ciperny soused, se sedym melirem, operativne priskocil, vyzbrojen startovacimi kabely...To budou ty leta praxe a zkusenosti... A tak zatimco my se zasobujeme na cesty pivem, Aurorce jsme doprali novou baterii. Iva

19 January 2017

Nase prvni auto, ktere jsme na pocest Stevovy kocicky pojmenovali Aurora. Dali jsme testovaci jizdu, provedli detailni prohlidku a vyjednavali o cene :) Iva
Poradny obed pro cely zajezd :D Iva
Už jste někdy spali v baru? My bydlíme první dva dny u Stevena v jeho domácím baru v Aucklandu :). Krásně se o nás stará, včera po příletu grilovačka, dneska půjdeme shánět auto. Baruš

18 January 2017

Tak už jsme kompletní! A od zítřka začne pořádné poznávání země kiwíků :). Omlouváme se za zpřeházené příspěvky, různá časová pásma dají člověku i aplikaci zabrat. Dobrou noc přeje Pája.
Nechaly jsme se inspirovat a dnesni den jsme zahajily po novozelandsku. Po ranni prochazce u plaze jsme si vychutnaly snidani v mistni kavarne. Po par douscich cappuccina a pomerancoveho dzusu jsme se plne sil vrhly do prace: • Novozelandske cislo - 😉 • Ucet v bance - 😉 • Uschovani zavazadel - 😉 • Pruzkum trhu s auty - pred nekompromisnimi kupujicimi se jeden dealer zalekl tak, ze radeji ztratil klice od auta :D Ale uz mame dva favority, postupujici do finale! Iva
Slunecne rano :) Iva
Ocekavana chvile uz prisla. Nekonecne hodiny letu nocni oblohou se rozplynuly v trpytive hladine morske zatoky Aucklandu. Vpluly jsme do leta, do rusne podvecerni atmosfery mesta. Wau, jsme tu! :) A mame dalsiho spolucestujiciho - Mazdu 2 s automatickou prevodovkou. Seznamovani nam sice trvalo, ale nakonec jsme 40 km prejezd do mista ubytovani zvladly. Jizda po leve strane je vyzvou nejen pro nas, ale i ostatni ucastniky provozu. Odmenou nam bylo prijemne vecerni posezeni u piva s partou mistnich. V jejich dome dnes prespavame a musime uznaz, ze vyhled z letni terasy, sum palem i vune more nas proste dostaly. Iva
Dlouhá zeď. Jeník, idol čínských žen.
Jako vzorne studentky jsme se pustily do prace. No, nazvala bych to spise dohanenim studijnich restu, nez steskem po prednaskovych mistnostech. Ze jsem nedala na rodice, seminarka uz mohla byt na svete... Peta se pustila do prekladu vyzkumnych otazek diplomove prace a ja analyzuji vanocni poselstvi prezidenta republiky z roku 2013. Zatimco Peta lovi slovicka cim dal rychleji, me vazny a pragmaticky projev nasi hlavy statu zdolal. Ze zababuseneho pandy je uz 🐼 spici. Iva

17 January 2017

Jsme tady! Jupijeeeej! Jdeme spinkat. Vice info zitra :) Peta
Mňam. Pekingská kachna! Jeník, idol čínských žen i mužů.
Jednu vec jsem opravdu podcenila...zimni bunda v kufru. To, ze vas rodice privezou vytopenym autem az na letiste a pak uz vystoupite v teple v Aucklandu, byl velmi mylny predpoklad. Ona totiz ne ne vsechna letadla stavi u rukavu, a ne na vsech letistich dostatecne topi...:D Ale aspon nekdo je poradne v teple 🐼 :D Kazdopadne uz se nemuzeme dockat novozelandskeho leta! :) Peta
Po dalsi cca pulhodince hledani a nekolika ptani jsme nasly cestu do jidelniho patra! Trikrat slava! I kdyz to teda chvili vypadalo, ze jsme se dostaly jen do nastupiste 9 a pul :D V Hongkongu maji zrejme nejaky problem se schodama, takze vzdy, kdyz najdete schody, ktere nekam vedou, ujistete se, ze jine vedou take zpatky ;) Kazdopadne jsme tu obesly cele patro, a ja, rozezrana z letadla, sla najit dalsi mnamku. Vysledek vidite na fotce - mistni specialita, krevetove knedlicky v nudlove polevce. No co vam budu rikat, na obrazku to vypada mnohem lepe :D Iva si ale sve pernikove kafe nemuze vynachvalit, takze to cele hodnotime pozitivne :) Peta
Prvni cast posadky cestuje vlackem v ruzovem tubusu hongkongskeho letiste a zacina bloudit. Orientacni nesmysl se projevil. Drzte nam palce, snazime se dobyt kavarnu v hornich patrech letiste, coz nam pripomina hledani nastupiste 9 a 3/4 z Harryho Pottera. Nebo Palladium level 10 - najdi schody a vyhrajes. Iva a Peta
Bez peněz již ve Varšavě. Začneme pracovat jako baliči kufrů, evidentně se to vyplací :D. Vyrážíme směr Peking :). Pája
Jeste pridavam par fotek z letadla na ceste z Instanbulu do Hongkongu, mely jsme se tam bajecne. Vyborne jidlo, ktere bylo v podstate to jedine, co nas behem letu budilo. Mely jsme pro sebe tri sedacky, takze jsme se mohly i trochu lepe uvelebit. Dokonce jsme dostaly i deku, polstarek, pantofle, ponozky, ocni masku, spunty do usi, balzam na rty a mini kartacek a pastu. Nase skvela mista v uplne posledni rade povazujeme za vrcholny projev mych skvelych schopnosti, ktere se ocividne rozhodly zmenit partaka, a projevit se i ve spolecnosti Ivy, nejen Jenika, jako obvykle. Me schopnosti jsou nasledujici: 1) nas Gate je vzdy ten nejvzdalenejsi, jaky na letisti existuje 2) kdykoliv se nekde objevim, utvori se fronta gigantickych rozmeru. Jako nejvetsi "uspech" povazuji vytvoreni fronty 40 lidi v jedne jedine minute na damskych zachodcich. Opravdu skvele, pokud si hlidate tasky a nejdrive jde na zachod jedna, a pak druha. No co, sly jsme hledat dalsi, kde jsme vytvorily novou frontu :D
Když letíte s Air China, tak se ani na několikahodinovém letu nenudíte... teda, rozhodně nehladovíte. K obědu si můžete dát třeba kuře s rýží, kukuřici s krevetami, hruškový koláč s drobenkou jako od maminky a bílé víno značky Dragon... K večeři/snídani už na vás potom čekají lahodné čínské nudle, fazolky s tofu a chilli papričkou a čerstvé ovoce a nebo třeba omeletu s klobáskou. No a když vše zajíte broskvovo-marakujovym jogurtem, mate potom energii na úplně celou Čínu :-D Marek
V pondělí ve 13:30 jsme odlétali se společností Air China do Pekingu. Po krásných 8,5 hodinách jsme se v úterý v 5:00 ocitli v hlavním městě Číny :). Zkuste na fotce najít Jeníka s Barčou. Pája.
V zakouti letistniho baru vychutnavame Efes a prichazime na chut mistnimu nocnimu zivotu. Uz se neklidne vrtime na zidli a chytame rytmus turecke disko music. Tesime se na pohled nocniho Istanbulu, a to opet z letadla spolecnosti Turkish Airlines. Jen tentokrat snad nedockave nabehneme k okenkum rukavem a nikoliv autobusem. Pohled na dve zavalene koule, ktere skolila zatez prirucnich zavazadel, musel byt neodolatelny :) Iva

15 January 2017

Druhá část výpravy už také vyráží za dobrodružstvím :). Bohužel nemáme křídla, ale polská kolečka, a tak nám cesta bude trvat o 2 dny déle. Pája
Turkish airlines nejsou jednickou na trhu jen omylem, svou pozici si opravdu zaslouzi. Nejen pohodlne sedacky a perfektni zabavni zarizeni, ale take skvele jidlo. Svacinku na 2,5 hodinovy let vidite na fotce, plus jeste prinesli balicek orisku. Uz se nemuzeme dockat te hostiny na 10hodinovem letu! :) Jedinou vraskou na tomhle letu byl nas bezohledny spolucestujici, ktery si sklopil sedacku prede mnou tak prudce, ze jsem opravdu rada, ze uz jsem mela dopito. A samozrejme zmeny tlaku pri vzletu a klesani, ale bez toho se cesta na druhy konec sveta bohuzel neobejde... Nyni cekame na cislo gatu na Istanbulskem letisti, kam se presuneme na na dalsi let, ale wifi tu samozrejme nefunguje...Nicmene jsme mezitim stihli provest operaci Nausnice, aneb jak se da hacknout zamek u kufru 😇😈 Od ted uz je Ivy kufr v bezpeci 😉 Peta
Tak prvni cast vypravy vyrazi vzhuru dobrodruzstvim (rozumej 30 hodinam v letadle). I pres drobne neschody s cinskym zajezdem pri cekani na odbaveni se vse povedlo, sedime s Ivou vedle sebe v letadle, a moje 4denni baleni se opravdu vyplatilo, nebot mam na gram presne 30 + 7 (a neco malo😇) kilo. Iva malinko prekrocila, ale jsme holky a jedeme na pul roku, tak co jste cekali 😄 Peta
Posledni jidlo pred odjezdem musi byt poradna mnamka! Protoze od zitra nas ceka uz jen tunak, konzervovany :D

13 January 2017

Pripravy jsou v plnem proudu. Prave zacinam znovu doufat, ze svet Harryho Pottera opravdu existuje, za chvili se tu zjevi Hermiona a pujci mi svou nafukovavci kabelku. I kdyz v mem pripade, by byl asi malo i nafukovaci kufr..:D Peta