Europe, Asia · 24 Days · 119 Moments · November 2018

2018 - Vietnam & HongKong


9 December 2018

Jsme v Praze!
Nám se ty přílety a odlety nějak nedaří. No ale aspoň máme poučení pro příště, co všechno je v kabinových zavazadlech potřeba... Víc než hodinu jsme strávili řešením situace, kdy jsme si v Saigonu na letišti koupili víno, přiletěli jsme s ním (v zapečetěné tašce), ale v Paříži jsme museli znovu projít kontrolou. A při té vyvstal problém, že nemáme účtenku. A lidem tu prostě nevysvětlíte, že ve Vietnamu účtenky moc nevedou. Pošta v neděli tady samozřejmě nefunguje. A kupovat a odbavovat další kufr kvůli dvěma lahvím se mi tedy nechtělo. Takže dvě vína zůstávají tady.
Zase jsme v Paříži, tentokrát na čas.
Tak Saigonské letiště je trošku přísné, ale máme to za sebou a sedíme v letadle. Chtěli po mě otevřít odbavovaný batoh a koukali se dovnitř. Jako bych byl pašerák, či co. Naštěstí nenašli ty stromky, co si vezu... :D
Uteklo to rychle (přestože mám pocit, jako bychom v HongKongu byli asi rok dva zpátky), ale už jedeme na letiště. Čekají nás dva lety a 3 hodiny čekání v Paříži. Tak snad letiště ještě žije a nebudeme mít velké zpoždění.

7 December 2018

Další ochutnávka mezinárodní kuchyně - tentokrát takzvané Poke. Jednoduché a chutné. Rýže nebo salát, syrové kousky ryb, zálivka a hromada barevných věcí nahoře (tady kukuřice, zelené fazolky, krabí salát, salát z mořských řas, houby, rajčátka a řasy a cibulka nahoře).
Seafood market - součást prohlídky ostrova.
Je pro mě těžké teď tohle komentovat. Koupili jsme si výlet na UNESCO lokalitu Can Gio, která je hned za humny. Původně jsme chtěli jiný mangrovový les, ale tam je obtížnější dostat se a navíc nemá vazbu na UNESCO. Bohužel, výletový balíček, který tady nabízejí všichni, obsahuje i opice, krokodýly, trh s mořskými plody a hodinu volna v hotelovém resortu s bazény. Katastrofa.

6 December 2018

Luxusní ramen nudle. Tradiční japonské nudle si dáváme na večeři v japonské čtvrti plné japonských šťastných masérských salonů. Když kdokoli do takovéto restaurace vejde, veškerý personál hlasitě pozdraví. A když se odchází, zase se všichni loučí.
Čínská čtvrť ChaLon a čínská tržnice, či spíše velkosklad. Několik stovek obchodů se vším možným. Možná jde vidět obchod se štosy klobouků.
Družstvo lvího tance
Monument mnicha, který se upálil na protest proti vládě. Mimochodem, byl inspirací pro Palacha.

5 December 2018

Další výborná večeře. Tentokrát Pi vegetatian bar.
Válečné muzeum obsahuje malou sbírku válečných strojů a velkou sbírku fotek.
Palác nezávislosti byl sídlo prezidenta Jižního Vietnamu.
Já nejsem nesnášenlivý člověk, ale toho *******, který si myslel, že je dobrý nápad umístit střelnici hned vedle bufíku by měli §©\<®× a pak nekompromisně #%! ®÷
Tak tohle budou naopak nejhorší hotelové snídaně této dovolené.

4 December 2018

Budova pošty. Uvnitř obraz strýčka Ho a spousta obchodů pro turisty. A před budovou natáčí klip nějaká místní obdoba Spice girls.
Před pár dny jsme měli v centru UNESCO oblasti pivo za 5 000. Teď máme pivo za 140 000. Jen abychom si mohli užít ten výhled.
Víte, jak poznáte, že už jste moc na jihu, ale ještě ne dost na jihu? Pečete se zaživa.
Tak jsme ubytovaní v Saigonu. Museli jsme sice vzbudit personal hotelu a paní chvíli protestovala, že máme rezervaci až od čtvrtého (což už 5 hodin je), ale za stovku navíc nám dala pokoj už teď.

3 December 2018

Tak teď nás čeká poslední velký přesun (se všemi věcmi) kromě letu domů. Jedeme do Saigonu. Tentokrát jsme si jízdenky zajišťovali sami, takže máme v ruce lístky s konkrétními lehátky. Konečně nás nestrčili dozadu na pětku.
Tento zen buddhistický klášter je úplně jiný, než ostatní, které jsme tu zatím navštívili. Klidný, tichý, bez obchodu a davů lidí.
Takto vypadá místní hřbitov.
Přestože se může zdát, že vpravo dole plave kus kuřecí kůže, není tomu tak. Je to vege polívka.

2 December 2018

Podobně jako hot pot, i toto vietnamské jídlo je geniálně jednoduché, variabilní, chutné a u nás téměř neznámé. Objednáte si mísu/talíř tepelně upraveného základu (v našem případě vegetariánské kukuřičné rolky, 25 na osobu) a ten si sami zabalíte, společně se salátem, bylinkami a nejakou tou zeleninou, do rýžového papíru. Pokud něco dojde, ochotně vám to doplní. Jo a výslednou rolku si namáčíte do omáčky. Jsem přecpaný.
Na jedné straně sipnice je kostel (místní mu říkají katedrála), na druhé je eifellovka (nějaký vysílač).
Crazy house (šílený dům) je opravdu šílený. Turistická atrakce, ve které se dá ubytovat a ke které se stále přistavují další části. Je tu několik klasických (ani ne) a několik stromových domů, vše je pospojováno úzkými cestičkami, které se různě kříží. Majitelka a architektka má už 84 let a začala to budovat "aby byli lidé blíž k přírodě". Nejenom domy mohou být šílené.
Vila (prý palác) posledního krále dynastie Nguyen v moderním stylu.
Takovýto fake historický vlak tady jezdí mezi DaLat a Trai Mat. 10 kilometrů, 30 minut jízdy s výhledy na skleníky.
Uprostřed jednoho velkého kruháče v centru je teď tato instalace. Během dne to vypadá výborně, jen v noci se k tomu přidává osvětlená fontána uprostřed a led pásky všude po těch vozech.
Po třinácti hodinách jízdy autobusem jsme dorazili do DaLat, kde máme zase ubytování přes couchsurfing. U Čecha, který se tu oženil a přestěhoval.

1 December 2018

Vánoční šílenství je všude...
Nezdá se to, ale tady prodávají bylinkový nápoj. A přestože je bylinkový, chutná výborně.
Japonský krytý most

30 November 2018

Noční trh je plný lampionů
Noční jídelní trh. Protože co může být bezpečnější, než jídlo vystavené všem na očích celý den. Vejdi a neuškoď. ;)
Dnes výborná snídaně v rámci ubytování. Včera jsme si mohli vybrat z asi deseti možností.

29 November 2018

Sice to nejde vidět moc dobře (co byste chtěli od mobilu v těchto podmínkách), ale Hoi An je opravdu město lampionů. Všechny ulice v centru jsou jimi ověšené, je tu spousta svítících bran, na řece plují loďky hrající všemi barvami a jsou tu i lampionová zvířata a další skulptury (dokonce i vánoční stromeček).
Po transportu do Hoi An (mimochodem, ještě jsem tu neviděl jiné než spací autobusy - mají je tu vůbec?) jsme našli ubytování. Okolí vyfotím ráno, slunce už zapadlo. Reálná poloha (taky ta, která je na googlu) se liší od polohy na bookingu asi o 500 metrů. Což nás z kraje historického centra přesunulo kamsi, kde neprojede auto a všude kolem kvokají slepice. Navíc, majitelka samozřejmě není doma a přes telemost jsme se domluvili, že nás zatím ubytuje otec (anglicky ani slovo). Abych zakončil pozitivně, tohle je asi první ubytování, které mě kontaktovalo přes whatsapp s potvrzením rezervace a nabídkou transportu z letiště nebo vlakového nádraží. A určitě je to poprvé, kdy máme v takovéto zemi vybavený minibar (lednici).
Překvapilo mě to, ale úplně poslední obchůdek v citadele má rozumné ceny. Tak jsme si pár drobností koupili. Teď je jen dostat do batohu...
Snídaně je dost domácká - plněná bageta. Ale co nás udivilo, je způsob servírování kávy...

28 November 2018

Dostali jsme snídani. Asi byla v ceně jízdenky...
Vietnamské dráhy mě příjemně překvapily. Zařadily se u mě k civilizovaným společnostem. Mají tady totiž jak západní, tak i východní toalety. Netuším, kdo může chodit na ty západní, že vypadají, jak vypadají.

27 November 2018

Po hodinovém čekání na příjezd vlaku nám konečně zpřístupňují nástupiště. Vlak bude mít cca 13 vagónů, tak je dobře, že dopředu hlásí řazení a kde budou které skupiny vagónů stát.
Loďmo jedeme navštívit jeskynní systém Tam Coc.
Po snídani bychom chtěli vědět nějaké detaily a rady ohledně místních památek. Zase telefon a google slovník.
Hostel nám byl doporučen couchsurferem Jimmym z Hanoje. Ale jelikož v něm podle všeho pracuje jen jeden člověk, který neumí anglicky, je to dost ošemetné. Už při příjezdu hned drží v ruce mobil a podává mi ho. Na druhém konci je někdo, kdo mluví anglicky a s kým se domlouváme na dřívějším ubytování a snídani.
Jsme v městečku Ninh Binh. Autobusáci nás probudili s křikem "Ninh Binh, Ninh Binh, rychle!", pak nám vyhodili (opravdu vyhodili) bágly na prašnou cestu a za střílení výfuku odjeli. Ale aspoň jsme si na nedalekém vlakovém nádraží koupili lístky do Hue, kam pojedeme dnes v noci.

26 November 2018

Další noční přejezd, tentokrát do Ninh Binh
Tak jsme si před odjezdem zašli na masáž nohou, hlavy a ramen. Paní nám chvíli navrhovala další služby a ukazovala do patra, ale pak jsme se shodli na slevě a za 150 na osobu tu teď sedíme a hřejeme se.
Výlet skončil, já naťapkal 21000 kroků a asi jsem si trochu přismahnul krk. Ale bylo to pěkné.
Až nebudete vědět, tohle jsou ideální botky na trek do tohohle terénu.
Tak dnes ráno hotel konečně přistál v přístavu a je nám tak líp. Takže vyrážíme na krátký trek do okolních vesnic. Využili jsme O'Chau, místní organizaci, která byla několikrát oceněna v kategorii udržitelného turismu. I tak je ale bizarní pozorovat, jak se ráno Sapou pohybují skupinky lidí, vedené místními ženami z kmenů. Jsou jich tu desítky...

25 November 2018

Tak se zdá, že máme něco, čemu se říká Akutní horská nemoc. Literatura říká, že jí trpí 20% lidí ve výšce 2500m a 40% ve výšce 3000m. Jelikož jsme přes noc vystoupali z pobřeží (0m) do městečka SaPa (cca 1500m) a pak během pár minut na nejvyšší vrchol v okolí (dříve zmiňovaných 3143m), teoreticky to je možné. Vysvětlovalo by to, proč se tu všechny domy houpou...
Jo, tak tohle stálo za to. Fansipan, tedy nejvyšší hora francouzské Indočíny, je za dobrého počasí dobrý výlet. Zpáteční jizdenka na lanovku vyjde cca na 700, ale výhled (jakožto i množství lidí) je úchvatný.
Tak a jsem odsouzen k záhubě. Dvě roztomilé domorodkyně si mě označily ručně dělaným náramkem a malíčkovou přísahou, že si nakoupím suvenýři u nich, až se vrátíme z výletu.
Máme pokoj, který ma dokonce i okno...
Po deseti hodinách jízdy jsme v Sapě. Teď jen najít záchod (nebo prázdnou petku a klidné místo) a jde se na hotel a pak do hor.

24 November 2018

Spacím (Lůžkovým) autobusem vzhůru do SaPa.
Mají tady lunapark! A je jen za 50.000VND... Vyzkoušeli jsme si autíčka, klasický kolotoč, horskou dráhu i labutě (tady jsou jako rogala). Super!!!
Poslední venkovní aktivitou je návštěva jeskyně na "Grass island". Nevím, jestli průvodce s tím názvem nekecal...
Východ slunce nad zátokou.

23 November 2018

Bohatá kontinentální snídaně nesmí chybět. Jen mít trochu víc času, aby si člověk mohl přidat i popáté...
Musím říct, že na fotkách v cestovce se kajuta zdála být větší.
Už jsme dorazili do městečka Ha Long. Za chvíli vyplouváme, takže podle všeho budeme 24 hodin mimo signál.
Wooow. Tak to je poprvé. Průvodce prochází autobusem, kontroluje docházku a ptá se na alergie a jídelní preference.
Tak už jsme v autobusu (25 míst, překvapivě jen půlka jsou běloši). Tady je zase jiný jsemtuprovás, ale taky má seznam cestujících. Musím říct, že mě opravdu fascinuje, jak se tady i velké autobusy proplétají úzkými uličkami starého centra města, plnými lidí, aut, motorek, kol, rikš a prodejců.
Tak jo, v 8 jsme měli vyrazit od kanceláře cestovky. Slečna řekla, že se máme vrátit za 10 minut. Ve čtvrt se objevil mladík s papírem a taxíkem a dovezl nás k hotelu o pár kilometrů dál. Teď čekáme, co bude dál. A kdo nás převezme od tohohle...
Dnes jen rychlá snídaně a jedeme k moři.

22 November 2018

Chrám literatury
Muzeum etnologie
První dva dny v Hanoji jsme byli u couchsurfera, ale zítra ráno v osm se přesouváme do zálivu Ha Long. Proto jsme si na dnešní noc zajistili pokoj v hostelu. Kdybychom chtěli jen postel ve společné místnosti, dokázali bychom ji i se snídaní sehnat za 72 korun na osobu. Jelikož jsme chtěli samostatný pokoj a soukromí, máme to za necelý dvojnásobek. Ale na druhou stranu to pak budeme mít k transportu jen 30 metrů...

21 November 2018

Pagoda v areálu Ho Chi Minhova mauzolea. Je to poněkolikáté, kdy vidím v chrámech bonsaje s postavičkami nebo domečky...
Ho Chi Minhovo mauzoleum a park v Hanoji. Mi to přijde jako zvláštní a divné místo, ale ostatní návštěvníci jsou, zdá se, nadšení. Vstup 40 000 VND.
Na oběd (pozdní snídani) si dávám Pho.
Starý dům s původním dobovým vybavením. Na poslední fotce není babiččina almara, ale postel i s polštáři...
Katedrála svatého Jana. Vypadá asi nejlépe ze všech kostelů a křesťanských staveb, které jsem v jihovýchodní Asii doposud viděl.

20 November 2018

Tohle je teprve ta pravá Asie. Dvě auta, tři motorky a pár školáků na kolech - vedle sebe na třípruhové silnici. K tomu klakson v každé křižovatce (nedivím se) a kličkování mezi chodci. Trošku jsme se plácli přes kapsu a vzali jsme si Grab (asijský Uber, moderní taxi). To proto, že už je tma a mi se nepodařilo najít správnou zastávku, natožpak číslo autobusu, který by jel naším směrem.
Jsme ve Vietnamu! Máme místní SIM kartu (snad nám ji nezruší) a chytli jsme si autobus do centra. Víza ale byla jednoduchá. Obecně bylo zdejší letiště spíše prázdné.
Tak jsme zase na letišti. Tentokrát to máme bez přestupu, tak to snad vyjde.
Kromě klasických britských double-deckerů tady mají i dvoupatrové tramvaje. Ty jsou o poznání užší a platí se až při výstupu.
Man mo temple je jeden z nejstarších chrámů v Hong Kongu. My jsme v něm potkali školní exkurzi.

19 November 2018

Tak tohle je místní specialita. Rýžová kaše. Takhle je s nějakou rybou. Je to... ...velmi zajímavé...
Teď jedeme na Victoria Peak, nejvyšší vrchol Hong Kongu (ostrova). Nahoru vede tramvaj/lanovka. Naštěstí jsme si lístky koupili dopředu, takže předbíháme frontu u vstupu...
Jak jsme se dohodli, jsme u něj kolem osmé. Budova vypadá zvenku strašně. Jeho byt je jenom jeden pokoj, nemá ani koupelnu. Záchod by měl být na chodbě. Ale má lepší dveře, než ostatní na patře. A hned nám dává čipovou kartu a ukazuje nám, jak si odemknout.
Ráno opouštíme guesthouse v 7, abychom se stihli přesunout ke Chrisovi. To je couchsurfer, u kterého budeme dnes spát.

18 November 2018

Výhled na ostrov
Avenue of comic stars
Ještě jsme se ani neubytovali a už jíme. V guesthousu nebyl sice nikdo, ale odchytili jsme sousedku, která nám zprostředkovala hovor s majitelkou. Že prý si tam máme dát věci a vrátit se za 30 minut. Teď není doma... Dali jsme si dvě různé nudlové polévky. Pro zvědavce jsem vyfotil i účtenku, aby věděli, co přesně jíme.
Jsme v HongKongu!

17 November 2018

Držte nám palce, ať to už konečně vyjde...
Jsme v Amsterdamu. Jupí!
A co byste dělali vy, kdybyste dostali 15€ na osobu, ale museli jste je utratit na letišti, hodinu před odletem?
Zase jsme na letišti. V 9:05 nám to letí. Tentokrát to zkusíme přes Amsterdam.
Tak to jsme tu ještě neměli. Letadlo nám přistálo v Paříži cca ve 23:03, tedy 2 minuty před ukončením nástupu do dalšího letadla. Takže pokud se už nic dalšího nezmění, budeme mít 18 hodin zpoždění a do HongKongu dorazíme v neděli místo soboty. Ale aspoň jsme dostali armádní pohotovostní balíček á la Air France. A dostali jsme hotel v Paříži "zdarma"...

16 November 2018

No, začíná to dobře. První let hlásí hodinu zpoždění. A v Paříži máme na přestup hodinu deset. Tak to jsem zvědavý, jak se nám to povede...
Bágly jsou odbavené, my si dáváme poslední večeři a hurá k letadlu. Sbohem, chladná Evropo.
Den 0 začíná.