Europe · 10 Days · 41 Moments · April 2018

2018 - London & SE England


6 May 2018

Skoro se mi zdá, že se z toho stává nějaký nemilý zvyk. Takže po hodině a půl zpoždění letu, po třech různých rezervacích autobusu (podle toho, jak se zrovna vyvíjel odhad příletu a návaznost spoje letiště - Zličín) jsme v Praze a míříme domů.

5 May 2018

4 May 2018

3 May 2018

2 May 2018

Po brzkém ranním přesunu od jednoho couchsurfera k druhému jdeme do přírodovědného muzea. Je to tu několikanásobně větší, než Oxford. Trochu mě mrzí, že v hlavní hale už není socha dinosaura, ale plejtvák je taky úchvatný. Další zajímavost, kterou musím zmínit, jsou místní dobrovolníci. Potkali jsme několik stařenek v mikinách s nápisem "dobrovolník", jak vysvětlují dětem a dalším návštěvníkům nějaké věci. Třeba ta na fotce seděla s několika lebkami a ukazovala na nich různé druhy zubů. Další demonstrovala nutnost tlumení kroků pomocí kotníků a kolen tím, že chtěla, ať děti skáčou chvíli po špičkách a chvíli po patách. Prostě úžasné.

1 May 2018

Večer jedeme do největší Gurudwary (sikhský chrám) v Londýně a prý i všude mimo Indie. Je zajímavé být tady se sikhem a dokonce v době modliteb, protože nám dementoval některé naše mylné informace a obavy.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na St. Paul, přestože dovnitř půjdeme až v pátek (vstupenky jsme kupovali přes internet a museli jsme vybrat datum).
Na oběd se zastavujeme ve výborné italské minirestauraci Mangio, kde si můžete nakombinovat tři druhy domácích plněných těstovin se čtyřmi omáčkami. Majitelka je moc milá a poradila nám, které kombinace se k sobě hodí.
Tak toto, přátelé, je národní divadlo. Kdo by to byl čekal...
Další zastávkou je Somerset house, kde jdeme jen do veřejných částí, protože aktuální výstavy vidět nechceme. Takže jdeme v podstatě na nádvoří a záchodky. :)
Tak to je asi teprve podruhé v životě, kdy nevěřím vlastním očím a jsem ohromený silou příběhů a lidského bláznovství. Poprvé to bylo ve Veroně, kde se lidé fotili na Juliině balkoně, přestože žádná Julie ve Veroně nikdy nebyla (a i kdyby ano, Shakespeare ne). Podruhé teď, u vozíku se značkou nástupiště 9 3/4. Je tu fronta aspoň na půl hodiny a k tomu pár jsme-tu-pro-vás, kteří zapůjčí šálu, zájemce nastaví, šálou mávnou pro naznačení pohybu a vše nafotí.

30 April 2018

Po vrácení auta jedeme vlakem do centra Londýna (15 liber za lístek), kde se sejdeme s couchsurferem, u kterého dnes a zítra přespíme. Jmenuje se Kam a je to sikh. Vypadá to, že se dnes hraje nějaký důležitý fotbalový zápas, protože metro je plné skandujících fanoušků. Po chvíli hledání jsme se našli a jedeme k němu domů (jaguarem).
Poslední zastávkou, než vrátíme auto, je Canterbury. Jelikož stále prší, omezíme se jen na katedrálu, která je zapsaná a seznamu světového dědictví UNESCO.
Ráno jsme vyrazili k naší další zastávce. Je to skupina křídlových útesů "Seven sisters". Velmi krásná přírodní scenérie. Takže bylo potřeba připravit se na romantické výhledy na východ slunce, opodál se pasoucí stádečko ovcí s jehňátky, lavičky, zvoucí k rozjímání nad životem. A co jsme dostali my, když jsme se tu vypravili na prvního máje? Záplavové deště, extrémní vítr, kapky jako jehličky, které se nás snažily oslepit, pocitová teplota okolo nuly, ovce, které se k sobě snažily přítulit a potměšile šklebily. Lavičky byly nasáklé vodou a slunce jsme ani nezahlédli. Ale jinak doporučuji, za každého počasí vám to tu vezme dech. Aspoň jsme byli sami a nemuseli jsme se s nikým mačkat na okraji útesu...

29 April 2018

Street art v Brightonu je super... Bohužel, některé malby jsou částečně přemalovány, jiné budou brzy zastavěny garážemi.
Ráno vyrážíme z hotelu brzy, bez snídaně. Jelikož Katedrála otvírá až ve 12, jdeme tam na mši, abzchomy se dostali dovnitř. Je to krásný, velký, strohý prostor. A úplně vzadu je pár věřících, jinak je to tu prázdné.

28 April 2018

7
Po Oxfordu se přesouváme do Salisbury, respektive pár kilometrů severně. Tady leží Stonehenge. Poslední vstup mohl být umožněn asi půl hodiny před naším příjezdem, takže se chvíli jen potloukáme kolem, než najdeme cestičku vedoucí hned za plotem. Neplatíme tedy vstupné (bezmála 20 liber), ale na druhou stranu jsme jen kousek za běžnými návštěvníky, kterych tu dnes už moc není.
Oxfordské přírodní muzeum je něco, co byste měli vidět. Dobrovolné vstupné, u vchodu halda kočárků a uvnitř mumraj lidí. V žádném případě to ani nepřipomíná klasická muzea typu "psst, buďte všichni potichu, ať nikoho nerušíte". Sbírka koster a vycpanin je doplněná o naučné, ale hlavně zajímavé a stručné popisky. Fascinuje mě, jak tu děti zaujatě přebíhají od jedné kostry k druhé a ta absence masa a kůže je nijak nevyvádí z míry.
Budovy knihovny byly (jako mnoho dalších míst v Oxfordu) využity při natáčení filmů o Harry Potterovi.
Christ Church college je asi jedna z nejznámějších v Oxfordu. A zvenku vypadá opravdu úchvatně. Do toho se nám přidalo i stereotypní anglické počasí, tedy chladno, mrholení, oblačno.
Tak jo. Po příletu jsme si vyzvedli objednané auto a začali se seznamovat s obráceným sezením, řazením levou rukou a jízdou v protisměru. Na tohle je potřeba se vyspat, pak to bylo nutné se vyspat. A teď už tedy můžeme zase vyrazit směrem na Oxford po takovýchto pěkných cestách.

27 April 2018

Londýne, tady nás máš.
Sbohem, Praho
Konečně vyrážíme žluťákem z Plzně. Po hektickém odpoledni je konec. Cokoli jsme zapomněli, nestihli, nedomysleli, je doma. Teď jen abychom na tej dálnici neměli velké zpoždění...